Příští hlava státu? Vítěz všelidové soutěže

Opomeňme nyní otázku, zda veřejná volba prezidenta byla dobrou alternativou za původní parlamentní zákulisní čachry ve prospěch favorita. Teď je to lidová zábava a jinak to zatím nebude.  

Co je na tom všem úděsného, že už nyní se spekuluje, kdo a proč by měl ve všelidové soutěži v dobývání Pražského hradu uspět. Rok 2023, coby další volba hlavy státu, je relativně daleko, zato se to v médiích míhá možnými i nemožnými uchazeči, jako by volba měla začít příští týden. Jenomže minulost a současnost vygenerovala adepty, u kterých je třeba se trochu zamyslet. Už jen proto, že sázka na paměť národa se zdá některým adeptům natolik lákavá, že se nerozpakují vůbec o prezidentské kandidatuře přemýšlet.

Vycházejí zřejmě ze smutného faktu, že v poslední dekádě proměna politické kultury jim jen nahrává, protože jsme zhrubli úplně všichni a to odsouvá do pozadí temná zákoutí minulosti, s níž jsou někteří aktéři spojováni. A zase jim v tažení na Pražský hrad pravděpodobně půjde jen o to, aby mysl voličů zaměstnali jinak než pohledem zpět.

Takže dosavadním adeptům zvedněme sukně a mrkněme do kalhot. Nuda to zrovna nebude. Údajně nejvážnější kandidáti, i dle představ současného hradního neústavního pána, jsou ekonom Vladimír Dlouhý a odborářský otec dělného lidu Josef Středula. První je cifršpion a o ekonomice něco ví. Dokonce tolik, že v době kuponové privatizace věděl, že je to šlendrián a nezabránil tomu. Že byl v KSČ bychom mu nemuseli mít za zlé, u komunistů byl kde kdo a ani nemusel zastávat vysokou štaci. Vladimír Dlouhý je sice milý chlap, ale bez koulí, které by jej delegovaly do rozjařené české voličské společnosti, která chce šou a dobrého rétora. Dlouhý je suchar, ať se snaží jak se snaží. Jenomže on se snažit ani nebude, není to v něm a o tom žádná.

Podobného ražení je i odborář Středula. Vždy upravený s pomajzem ve vlasech, nikdy žádná rozhalenka nebo tričko. Úředník stále jak z výlohy, což chlap v montérkách neocení a Středuly boj za vyšší platy bere jako zvukomalbu u hlučné brusky, ke které za průměrnou mzdu musí naklusat každý den. Co tomu makáčovi jako prezident nabídne, či snad umožní? Vůbec nic, tak proč jej volit?

Alena Vitásková, bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Taky zvažuje, že by mohla být prezidentkou. Je prý ochotna se do kampaně zapojit. Snad jí na to zbyde kvůli současným soudním sporům dost času. Už jen proto, že česká hlemýždí justice si taky dává na čas a důvody sporu lze lehce dohledat. Jinými slovy, do rozsudku platí presumpce neviny, po něm přijde buď trest, nebo radostný výhled do budoucna ženy, kterou stejně skoro nikdo nezná a do roku 2023 asi ani znát nebude.

Jiná káva je Dominik Hašek. Hrdina z hokejového Nagana, kterého zná naopak skoro každý. Skvělá lapačka i klapačka na protibabišovských demonstracích z posledních dní ale není zrovna kvalifikace na prezidentskou funkci, a tak Haškův zájem lze vnímat jako prosté osvěžení mezi nažehlenými jinými adepty. Což platí i pro barrandovského všeuměla Jaromíra Soukupa. Na něj by se měli voliči zvlášť těšit, nudný určitě nebude. Prostě fajn komik, jehož televize za tu dobu kvůli obrovským dluhům asi skončí. Tím pádem i možnost mediální masáže a začne  smutek těch, kteří se z jeho pitomin dobře bavili.

Pak už zbývá jediné - čekat na Godota, který bude mít jak koule, tak i velkou porci zdravého rozumu, a že jej česká veřejnost potřebuje opravdu hodně. Bojím se však, že obskura pěstovaná v další generaci budoucích plnoletých a potenciálních voličů jen vykvete v něco horšího, než je na Hradě teď k vidění.