Taky jsem se díval, jak si vedou kandidáti v soutěži Dobývání Pražského Hradu, jehož bojištěm byla veřejnoprávní Česká televize. Chtělo to ale dobrou náladu a chřupavou pochoutku k tomu.
Úvodem dlužno podotknout, že jakákoliv mediální debata s politikem, jejíž prožitek se s vlastním výsledným dojmem pak potulují v našich obývácích, odvíjí od schopností zpovídajícího. Tedy moderátora, chcete-li. Musím si povzdechnout, ale opět se bez rozdílu pohlaví moderátoři dopouštějí stejného nešvaru - často skáčou hostům do řeči.
Jistě, někdy je potřeba utnout prázdnou frázi, čas je v předvolebních debatách sakra drahý a už se neopakuje. Jenomže míra citu a hlavně vědomostí v daných tématech, silně pokulhává nad schopností tak učinit.
Divák se proto stává svědkem až útočných momentů, které ale nepřinášejí do debat napětí, ale svým způsobem zklamání, kdy prezidentský kandidát nedokončí svá vysvětlení a je nucen přecházet do jiných odbočných témat, který moderátor svým sekernickým vstupem vytvoří. Výsledkem je pak jedno velké nic a divák se dozví zase jen to, co už zná z přetřesu v jiných médiích.
Konkretizovat nebudu, je to zbytečné, protože unisono toho všeho už zaznělo a každý nechť si utvoří dojem sám. Jen jedné pachuti se nemohu zbavit do teď. Kandidáti byli jen dalším cvičným terčem moderátorů ČT, kteří zase měli možnost okouzlovat sami sebe.
