Pes je někdy víc než člověk. Než vám ho oběsí

Že to ale byla mela ve vedlejším domě. Dva důchodci si tam dávali po hubě. A takoví přátelé to kdysi byli. Vztahy jim zkazil pes, kterého si jeden z nich pořídil. V noci prý štěkal a tak mu ho ten druhý oběsil na klice.

Předehra tragédie zhroucených duší a jednoho zvířecího života spočívala v osamělosti. Oba senioři byli vdovci, trochu samotáři i v době šťastného manželství. Lidi jsou bestie, říkali tomu, kdo jim stál za slovo. Říkali to i jeden druhému. Možná takto vzniklo vzájemné pouto zvané kamarádství. I na pivko pak zašli. Mezi bestie. V hospodě se to tak asi nebere.

Pak si důchodce Toník pořídil psa. Jestli kvůli tomu, že poslouchat stále stejné řeči pana Jardy už chtělo jistou výdrž, se nedozvíme. Faktem je, že pejsánek zaujal místo pana Jardy. Jasně že tím byl opět uvržen do samoty. Toník ho zradil! Už ani těch pár slov na chodbě domu s ním neprohodil. Děsně spěchal, voříšek přece potřeboval vyvenčit.

Strategie pomsty se nabídla sama. Toníka skolila viróza, horečka starce přišroubovala k posteli a pes šílel. Možná i z toho, že za těch pár dnů nakálel plný kvartýr. Přítele poznáš v nouzi. Klepal na dveře Toníkova bytu – voříška samozřejmě rád vyvenčí. Jeho štěkot už se nedá vydržet, i jiné partaje vztekle kušují. Slovo dalo slovo, šup obojek pejskovi na krk a hajdy do parku.

Černá kočka prý přináší smůlu. Panu Jardovi určitě. Pes se seniorem smýkl, když se mu mihla před lačným čenichem příležitostného lovce. Jen s námahou se senior zvedl, zatím co pes si užíval volného pohybu, div ho auto nezabilo. Naražený loket bolel víc a víc. A vztek nad tím neukázněným čoklem taky stoupal. Konečně voříšek přiběhl. Šťastný a vylítaný. Jazyk kvůli tomu v tlamě neudržel nejmíň půl hodiny. Domů nechtěl, věděl proč. Před dveřmi smrdutého bytu se vzpěčoval, seč mu síly stačily. Pana Jardu dokonce na protest kousl. To neměl dělat. Bolavý loket neloket, z obojku se stala smrtící smyčka. Pan Jarda už toho měl dost. Kamarádství s Toníkem je vlastně pod psa! Tak tady toho svýho vořecha máš!

Snad pes v té smyčce dlouho netrpěl. Dům pana Jardu za tu ohavnost odsoudil. Rozsudek zněl jasně. Doživotní odpor a nezájem. Tak se Jarda nakonec oběsil taky. Pan Toník se prý už uzdravil.