O tom, proč se skutálela hlava už bývalého policejního prezidenta Petra Lessyho se za těch pár hodin napsalo hodně. Mastit písmenka na stejné téma ještě nějakou dobu potrvá, ani kauza Davida Ratha zatím moc neutuchá. O Parkanové média zatím mlčí, taky není o čem psát. Tvrzení proti tvrzení jsou v drtivé většině sdělovacích prostředků nepoužitelné pavlačové klepy a to každý soudný šéfredaktor dobře ví. Znechucená veřejnost si proto našla nové téma k zábavě. Jsou to televizní žranice v domácnostech celebrit.
V žádném případě zde nehodlám kritizovat, zda ten či onen umělec je zdatný, či méně erudovaný kuchtík. Nepřísluší mi to, byl bych neobjektivní a každému, co jeho jest. Ať už v divadelním kostýmu, či domácí zástěře. Můj pohled se ubírá jiným směrem – lidu českému chybí pohlazení. Půl dne maká, bojí se o práci, ve skrytu duše proklíná každého, kdo mu zatřese s peněženkou. Otevře noviny a jeden skandál za druhým už vnímá jako každodenní ubezpečení, že žije v zemi idiotů. Televizní zprávy občana vyškolí, jak vraždit, zakládat požáry nebo pro zábavu způsobit falešný poplach o uložené bombě v obchoďáku.
Ještě že tu jsou seriály – jeden střídá druhý, milostné propletence rámují každý příběh a už se v tom galimatyáši ani pořádně neorientujeme. Čert to vem, jsou to jen seriály. Ještě, že tu jsou milované televizní reklamy – škoda jen, že jsou tak zhusta přerušovány nějakým zatraceným filmem. Sázka na jistotu dobré pohody jsou proto pořady o vaření. Čumič na bednu má tímto vzácnou možnost nahlédnout do soukromí celebrit. A onu kýženou radost srovnání, zda ta která osobnost disponuje větším či menším komfortem, než on sám.
Zábava je to vskutku na výsost vítaná. Nehledě na to, že hospodyňky se mohou předhánět, zda by danou krmi ukuchtily lépe. Tyto domácí polemiky přece duši hladí. I případná kritika na adresu samotných účinkujících není vedena v intencích veřejných poprav a odsudků. Jsou to jen štiplavé poznámky uštěpačného českého diváka, který měl možnost vyhledat si ten správný typ pořadu.
Tedy zábavu, která by ještě před několika lety neměla šanci. Zajímali jsme se o úplně jiné věci, než třeba o čtyřbarevný puding s oříškovou polevou. Skočili jsme tak ve svých náladách a vnímání života opět před rok 1989, i když můj názor nemusí leckdo sdílet. Takže zase mizíme na chalupy, grilujeme a hledáme dočasný únik z ponurých nálad a obav, co bude po víkendu následovat. Jasně že pondělí, ale v úterý je nám zase mizerně. Ještě, že ten den nám vylepší náš oblíbený herec. Slíbil, že bude vařit prdelačku.
