Záměrem popularizace politických stran vždy bylo zvolit si něco nebo někoho, co partaj učiní viditelnou nebo ještě viditelnější. A pokud možno, aby ten někdo či něco, souznělo s davem.
Vždyť právě dav je při volbách rozhodujícím faktorem výtahu k moci. Pokud lana toho výtahu něco nebo někdo napíná přespříliš, je blízko maléru. Partaj pak čeká sešup do hlubin výtahové šachty, v níž potom zpravidla nikdo nepřežije.
Čas od času se proto veřejnost setkává s elementem takových pokusů a buď je vezme na vědomí, nebo na ně s úsměvem rychle zapomene. Aby se tak nestalo, element se mnohdy připomíná sám a ne vždy zrovna šťastně. Nemá vlastně ani v úmyslu prezentovat své názory v rovině slušnosti a úctu k těm, kteří mu svou pozornost zrovna věnují. Ego elementa rovinu slušnosti ani nevyhledává, protože pocit nadřazenosti a přemíra přesvědčení o své mimořádné inteligenci je silnější než sebereflexe, která by jej upozornila, že jeho slovní výlevy si nezadají s projevy idiocie.
Je proto s podivem, že vysoce vzdělaný profesor a lídr Občanské demokratické strany (ODS) Petr Fiala vůbec dovolil pohyb takového jedince nejen v blízkosti strany, ale dokonce je údajně jejím členem a komunálním politikem. Krom jiného, že dotyčný jedinec je potomkem kdysi velmi populárního televizního baviče, žádnou novotu tento element, kdysi šéfující pokleslým bulvárním plátkům, do našich životů nepřinesl. Snad jen to, že laskavého čtenáře otevřeně rovnou pasuje na nevzdělaného dementa - to aby nebylo pochyb o jeho následujícím mimořádném výkonu mozkového atleta.
Je-li strana ODS partají, která se chce vrátit do duší svých bývalých voličů, měla by vzít na zřetel, že stranický maskot je sice dílem zábava, ale nekontrolovaně taky kusem neštěstí. To číhá právě v duších voličů, kteří pokusy návratu partaje mohou jednou provždy zapudit. Protože voliče nesmí nikdo urážet, i kdyby to byl kdokoliv. Takto v šoku nabývá dojmu, že zřejmě každý zamindrákovaný jedinec může jménem ODS veřejně oslavovat nemalý rozměr své idiocie. Laskavý čtenář a potenciální volič ODS se zbytkem zdravého rozumu tak nabývá dojmu, že pan profesor Fiala je zřejmě předsedou jen jakéhosi obskurního spolku, ve kterém by psychiatr kvůli návalu práce potom sám pomoc neodvratně potřeboval.
