Nechme Viewegha v klidu, Klause z něj mrazit stejně nebude

Naštvi svými myšlenkami pár lidí, ti vyvolají diskuzi a jistě najdeš i své zastánce. Není pak úrodnější půdy pro všechno, co mezi křiklouny později zaseješ.  Stačí pak vystrčit hlavu a jméno již říkat netřeba.  Asi takto bych si dovolil uvažovat nad možnou strategií Michala Viewegha, jehož ukázky z nově připravované knihy Mráz přichází z Hradu, vzbudily emoce i na zdejších blozích. Lepší marketing snad ani nelze vymyslet.

Jsa si vědom možného zatracení ze strany fan klubu páně Viewegha (jistě existuje), že přetřásaný autor je především obchodník (a proč ne), musím se usmívat nad tím humbukem, který svým avízem o současném mrazivém prostředí v sídle českých králů vznikl. Kritici díla, a jak se domnívám, zatím ho nikdo nečetl, již mají jasné závěry. S Vieweghem do koše! Klaus, Bárta a jiní –  viděno optikou autora, představují synonyma současné politické bídy. Stavět na tom příběh, a pak v něm manipulovat s postavičkami, i to je výsostnou záležitostí autora. Kniha stává se pak houskou na krámě. Buď si ji někdo koupí, nebo ne.

Předpokládejme, že se na stůl dostane i Václavu Klausovi. Dokonce o tom vůbec nepochybuji.  Komorník prezidenta Hájek přece vždy byl a je bedlivým strážcem všeho dění kolem hradního pána. Není rovněž žádným tajemstvím, že Viewegh by s Klausem na pivo společně nešli. Možná se kvůli knize sejdou u soudu, ale to je spíše přání kormidelníků bulváru. Satisfakce za někdejší prohrané pavlačové klepy by to byla přímo královská. Jenomže to podle mého soudu nehrozí. Václav Klaus, ač s ním mnohdy a v mnohém nesouhlasím, je profík v odhadu, kdy provokovat a kdy nikoliv. Poslední dny jsou toho důkazem. Mlčí, když by měl něco sdělit, sdělí to v okamžiku, kdy si může do protivníka dloubnout.

Viewegh se proto prezidentova komentáře zřejmě jen tak nedočká. A když ano, bude to ve chvíli, kdy se to autoru hodit zrovna nebude. Jízlivý posměšek třeba zazní ve chvíli, kdy na Viewegha napoleonský synek Vít Bárta pošle ostré hochy. A nejmenovaní někteří zdejší blogeři  s pár knihami na kontě se pak s jásotem urychleně přihlásí ke svému odsudku o Vieweghově literárním škváru. Což jen dokreslí stálý a smutný fakt, že se o nich bohužel pořád nemluví.