Čína je nejen v diplomatickém válečném ohrožení, její vůdci z obavy odvety zatloukají okna i dveře za ostrá slova na adresu senátora Vystrčila.
Naštván na Peking je teď starosta Pavel Novotný, hřímající s palcátem v ruce na vozové hradbě v Praze - Řeporyjích. Hrozí zatím otevřeným dopisem a nedej bože, aby přešel k činům. To pak na multikáře s hnojometem pokropí pro jistotu celé Dejvice v okolí čínské ambasády a Velká čínská zeď se bude pod Novotného bagančaty drolit hned, jakmile si opět dupne.
Stejný Novotného bojovný postoj si užíval svého času Kreml, když preferoval stavbu pomníku vlasovcům. Však si na to jistě pamatujete, netřeba více rozebírat. Bublina splaskla, Novotný přibral na váze a život jde dál.
Dlužno podotknout, že je mi lhostejný jak Kreml tak Peking, tím více i mnozí naši čelní politici, kteří se kdykoliv tygrům světového dění servilně pokloní a leští u nich kliky. Podotýkám, že světovým tygrům, neboť to tak je. Jenom ta hranice morality a suverenity národa jaksi mizí pod vším, co ve východní části světa považují za nutné.
Tedy držet hubu a krok. Chce to ale jiný kalibr než šaškování starosty Novotného, který je nutně onou myší mezi tygry, kteří jen pohnou okem, když běží kolem nich. Ano, myš sice nespokojeně piští, ale za námahu tygrům nestojí. Zobrazení zmíněného není pohrdání někým, kdo se odvažuje vyjádřit svou nespokojenost. I když otevřeným dopisem ve stylu ochlastů ze čtvrté cenové.
Mrzí mě něco jiného - že jsme pořád pohůnci jiných s ideou hrabat pod sebe a návštěva senátora Vystrčila na Tchaj-wanu to nijak nezmění. Česká povaha se totiž nezmění, natož aby se o to pokusil jedinec. Jsme opět odsouzeni prožívat morální marasmus a ekonomický propad, stejně jako za Husáka. Zavinili jsme si to sami - zvolenými politickým dobrodruhy a Peking nebo Moskva s tím před volbami neměli nic společného. Byla to naše volba a tím pádem i pozdrav na Východ, že mohou to, co budou chtít. A tak máme, co jsme chtěli.
