No a je to. Budu abdikovat, když můj rezort obrany přijde o deset miliard. Přišel a Metnar abdikovat nebude. Prý netřeba, miliardy mu v březnu natečou zpět. Tedy dle slibu premiéra Babiše.
Rozpočet schválen, ministryně financí Alenka v říši divů Schillerová se muckala radostí na půdě Sněmovny s...vždyť je to jedno s kým, ať už to byl jako první zákulisák Faltýnek. Protože jít do příštího roku s provizoriem veřejných financí je ve skutečnosti politická prohra. Tedy kdekoliv na jen u nás se to tak nebere. Jako leccos, co se dosud neuvěřitelného na české divadelní politické scéně událo.
Jedno je ale uvěřitelné opět - soudruzi z KSČM dali všem na vědomí, že tady pořád jsou a tak to pořádně pocítíme, ať už jsou jejich volební preference jakékoliv. Troufám si tvrdit, že to není jen o signálu směrem na Východ, ale o tom, že oslabit člena NATO ve vhodnou chvíli pořád umí. Je to především zároveň o tom, že vládnout s nimi je politika jejich politiky a jiná politika to nebude. I kdyby byl premiérem Belzebub, protože na vhodnou chvíli se musí umět čekat.
A to KSČM umí a uměla vždycky. Tak jako právě dnes. Premiér Babiš je od té chvíle nejen papírový čert a Káča v jednom. Zmuchlají ho soudruzi a roztočí vždy, kdykoliv se to jim hodí. Aby to mohli udělat, pak musí být ve vládě. Nebo aspoň její skrytá podpora. To všechno dobře víme, věděl a ví to i Andrej Babiš a aby sám politicky přežil, chová se stejně jako KSČM.
Takže shrnuto a sečteno: Ministerstvo obrany je v tuto chvíli fackovací panák, který nemá zastání u svého rezortního šéfa. Příslib návratu odebraných miliard je pouze opar něčeho, co se rozplyne v toku času, protože obyčejný člověk se o současnou armádu do té doby zajímat nebude. Tím méně o nějakého Metnara, který srazil paty a do toho oparu jen smutně zírá. Hlavně že abdikovat opravdu nemusí. "Příslib" je přece "příslib.
