Lidé jako Obzinová, Zavoral, Xaver a jim podobní jsou potřeba

Titulek mého příspěvku mě už zatepla nepochybně přibíjí na kříž v očích těch, kteří ctí pravidla nezávislé žurnalistiky. Jsou stále takoví a jsem tomu rád. Takže mě z toho kříže raději zase sundejte.

A teď rovnou k věci. Mediální prostor rezonoval povoláním do zbraně Jitky Obzinové. Představovat ji nemusím, za mě to už udělala právě média. Obraz této dámy zarámované do cílené manipulace s charakterem redaktorů, jejíž ,,názory" řídícího elementu centra zpravodajské žurnalistiky pronikly na veřejnost. Četli jste je jistě několikrát. A tak otázka z ní: Je to vše z její hlavy? Odpověď? Není. Jak to vím? Za více jak dvacet let působení v médiích jsem takových ,,Obzinových" poznal tucty. 

Ve skutečnosti to nikdy nebyli novináři, ale ,,lidi u novin." Ovšem s ostrými lokty, vědomi si toho, že v týmu skutečných žurnalistů nemají moc šancí. Nebo vlastně vůbec žádnou. Protože právě charakter těchto novinářů nedovoluje ,,lidem u novin" sdělit, že toho moc neumějí. A že by měli raději dělat něco jiného. Ovšem člověk s ostrými lokty má zvláště vyvinuté empatie - zjistí to záhy sám a zároveň i to, že ve vedení v médiích se najdou lidé téměř stejného ražení. Brzy najdou souznění a tak, jak se v médiích traduje, ,,nýmand vždy raději vyhlíží funkce". Pomohou pak ostré lokty a jde to rychle. Což obnáší jednu zásadní vlastnost - nemít charakter. 

Je tu ale ještě jeden aspekt, ten nejdůležitější: Média jsou ve vlastnictví lidí, které zajímají jenom čísla. Vlastnit média je totiž po čertech drahý koníček. Musí prosperovat a v tažení za příjmy se nezastaví před ničím. K tomu chce ale mít lidi, kteří to dovedou. Respektive dráby, kteří s pomyslným karabáčem ženou redakce tam, kde cítí ten nejsnadnější čtenářský či divácký zájem. Tedy plytkost, jednoduchost a hlavně atraktivitu nikoliv nepodobnou cirkusovým číslům. Jde to snadno - český divák si v drtivé většině už dávno zvykl na lacinou senzaci a nevadí mu. Tak mu ji naservírujme ještě víc, sledovanost v číslech je důležitější než zamyšlení, proč ta či ona záležitost má například kořeny v lumpárnách dosud skrytých. Inzerenta zajímají právě čisla sledovanosti, jinak je propagace jeho produktu k ničemu a oknem vyhozené peníze. 

Proto tedy ,,lidi u novin" jsou ti ,,správní loktaři" na vedoucích místech a podle toho to pak i dopadá. Je to však krátkozraká politika všech vlastníků mediálních domů, kdy dříve nebo později vzniká revolta a únava z nekompetentního vedení redakcí. Protože ,,lidi u novin" umějí jen poslouchat příkazy vlastníků, kteří většinově nemají potuchy, co se v nižších patrech kvůli tomu děje. Ani je to de facto nezajímá do chvíle, dokud se necítí sami v ohrožení a pak se zjevují servilci jako jakýsi Xaver Veselý, Zavoral či Obzinová. A je lhostejné, zda slouží soukromým vlastníkům médií, či veřejné službě. Je třeba vycházet zadobře s mocnými a právě mocným jsou výše zmínění potřeba. Důsledky už znáte. 

Zákonitě pak dojde k tomu, že třeba  základy Českého rozhlasu byly otřeseny natolik, že důvěra v nejvyšší vedení už nebude téměř žádná, a atmosféra bude jak na Venuši. Tedy dusno, horko a vnitřní tlaky na duši těch, kteří charakter neztratili. Dříve nebo později totiž stejně odejdou. A tak to jde stále dokola. Nýmandů v mediálních radách či horních patrech sdělovacích prostředků  bylo a bude taky vždycky víc. Vím, o čem mluvím. Věřte, že zatraceně ano.