Kouzelný hrnec Hnutí ANO

Veřejnoprávní průzkum z těchto dní ukázal, že Babišova parta si u voličů vede víc než dobře. Hnutí ANO si povyskočilo hranici jedenatřiceti procent a své politické soupeře láskyplně houpe na chvostu. 

Lhostejno, která že agentura průzkum dělala – tak už to chodí, že kdo platí, ten chce vědět a tak se Hnutí dozvědělo. Objektivně vzato, procento sem, procento tam, pořád drží svou fangli hodně vysoko. To, co by bylo v devadesátých letech minulého století v politice zhola nemožné, zdá se, že je to naopak účinný nástroj, jak voliče zaujmout. Jsou to skandály. Možná to netušil ani sám Andrej Babiš, ale život je jeden nepoznaný recept vždy, když si politik myslí, že má v předvolebním hrnci vše potřebné. Uvaří pak šlichtu a tu pak musí nabídnout.

Hrnec Hnutí ANO se ale chopil vaření sám. Jako v té pohádce, kdy kaše už přetékala kam se dalo. Rozuměj do hlav voličů, kterým chutnala a hlavně jí bylo víc než dost. Ve své šlichtě zůstali soupeři a museli si ji v podstatě spapat sami. Babišův hrnec, a zřejmě už i za jeho překvapeného přihlížení, vaří dál. Nabídl voličům agenta Bureše, Čapí hnízdo, Babiše juniora na Krymu, neúspěšného dirigenta v konkurzním boji o zakázky Jaroslava Faltýnka, sněmovního kytaristu a zpěváka Vondráčka, jepičí život několika podvádějících ministrů se svým vzděláním, a....sakryš, už by to snad byla i nuda pokračovat. Nenudí se ale volič, protože smutné psí oči Andreje Babiše působí v případě maléru jako dítě vytažené z rozbouřené řeky. A že naše politika dovede být Niagarou, o tom žádná.

Kralování Hnutí ANO v žebříčku pomyslného potleskoměru se dá v podstatě odůvodnit poměrně snadno. Čech má a ještě dlouho bude mít v neoblibě strýce v drahých a nepadnoucích oblecích. Tím byl například obtloustlý expremiér Jiří Paroubek. Klasický politik s dvěma bradami a navíc vychloubačný. Podprahově to působí negativně a je otázka času, kdy neobliba takového politika vybublá na povrch. Andrej Babiš, kdo je aspoň trochu všímavý, připomíná hoštaplera. Velká gesta a jistá přirozenost farizeje. Žádné dvě brady, chůze atleta a znalost světových jazyků. V kapse plno peněz a jde se točit zeměkoulí. Když se přirozeně zasměje, není to úšklebek, ale příjemný štulec do duše těch, kteří se rádi smějí.

Fajn chlapík a že má máslo na hlavě? Bože, který že hochštapler ho nemá? Co je důležitější, lídr Hnutí má kolem sebe řadu komických figurek. Jak ve své partě, tak v opozici. Prostě plno strýců. Ti hovoří jen v negativech a úsměv nikde žádný. Vysílají jen škodolibé úšklebky, a i kdyby byly sebevíc vyfutrované pravdou, nezabírají. Co je ale v politice pravda? Jen to, která se teď a někomu hodí. Kdo neví, jak na to, nechť si taky pořídí nějaký hrnec. Ti kteří si mysleli, že vědí, uvařili maximálně čurifindu k přežití do příštích voleb. Hrnec jim teď může akorát tak zdobit hlavu. A to je v politice pravda, o které se hovořit nikdy moc dobře nebude.