Každý určitě zná význam lidového přísloví o moudrém, který při střetu s méně inteligentním člověkem raději zaleze a hlupákovi tím dává zelenou. Je to zbabělost, nebo ne?
Nejdříve si je třeba vysvětlit. kdo je hlupák a kdo ten moudřejší. Na přímý dotaz nedoufejte v upřímnou odpověď. V tom nejzazším případě jen ten nejodvážnější jedinec odpoví, že se za moudrého zrovna moc nepovažuje, ale vyložený blbec taky není. Co je tedy mezitím? Čech jak poleno. Prostě vyčůránek, vychytralec, který ale s vysokou inteligencí nemá nic společného. Tím méně s moudrostí. A nutno dodat, že se tito slalomáři na krkolomné sjezdovce současných dějin mají pořád nejlíp. Studený Listopad otravné a krev pijící komáry sice vyhnal z ovzduší, avšak svědivé pomyslné štípance si od té doby stále drbeme.
Řady moudrých, veřejně prospěšných jedinců, řídly po různých eskapádách a politických převratech taky hodně rychle. Protože moudrý člověk nemá hlavně trpělivost a je to právě vysoká inteligence, která ve chvíli střetu nastartuje lidskou hrdost, která pak rozhoduje ve všem. Tedy velí k ústupu. Z únavy ze střetů s hlupcem, který zase nezná míru své hlouposti, která pro změnu nastartuje aroganci a zpupnost. Tedy ze svých pozic neustoupit a dál hlásat do světa nesmysly s podvědomím, že stejných hlupců bude vždy víc než těch chytrých, kteří by svou moudrostí mohli hlupáka připravit o možnost laciného bytí. Rozuměj o moc a prebendy.
Nyní nechť si každý dosadí za výše uvedené vysvětlení toho svého favorita, ať už s kladným či záporným znaménkem. A posléze nechť se zamyslí sám nad sebou, zda taky případně nepřispěl ke vzniku bruselského molochu a jeho mnohým nesmyslným směrnicím a bludným úředníkům, hledající po patrech kanceláře jiných úředníků. Nechť se zamyslí i nad tím, proč minulé vlády vládly s božím požehnáním nás voličů, kteří vychytralcům skočili na špek, než aby moudře zauvažovali, co pro nás voliče ten který adept na moc a prebendy v minulosti udělal.
Pak dostane odpověď i na otázku, proč vlastně k volbám šel, když je po nich všechno jinak. Jsou to ještě VOLBY nebo Spolčení hlupců? Moudře tyto rozdíly popsal ve stejnojmenném humoristickém románu americký spisovatel John Kennedy Toole. Směle dodávám, že v daném kontextu není rozdíl mezi myšlením našince či lidiček za Velkou louží. A pak ještě něco - psát humor je vlastně výraz smutku z toho, čemu se v duchu smějeme, místo toho, abychom s nešvarem jednou provždy zatočili. Být moudrý asi není tak úplně výraz statečnosti. České dějiny vždy řešil prostý sedlák se sudlicí. Ten statečný byl a sudlic by se taky našlo pořád dost. Vezměme s nimi do ruky i tu hrdost a zkusme si říct, že v tom našem společenství hlupců hlupce v příštích volbách vyženeme. Moudřejší by už konečně ustupovat neměli.
