V televizi se už snad jenom vaří. Nebo taky peče, o smažení nemluvě. Jako dnes ráno – zapnu ranní čé té dvojku a ejhle! Pekli zrovna chleba. Žádné nóvum, bez obvyklých propriet bochník přece nevznikne.
Nu což, vysílací desetiminutovka zapláclá obdivným mručením lidiček ve studiu taky dobrá. Zdali i ten chleba, se lze jen domnívat. Pořád to bude „jen“ chleba. Nikoliv boží dar bez práce, soli a mouky. Hodně práce ale dá strávit podání mnohých protagonistů, kteří na televizní obrazovce gastronomicky kouzlí. Vyberte si sami koho, jen si hlídejte krční páteř, jak nad odbornými replikami kroutíte neustále hlavou. A to nemluvě o rádoby vtipných doporučeních – „klidně si to sežer sama, když si myslíš, že to bude dobré.“ Tohle zaznělo z úst jedné ze dvou nejmenovaných kuchtiček na komerční stanici.
Připálit prádlo při žehlení kvůli soustředěné pozornosti dovedli hospodyňkám zřejmě jenom Kluci v akci. Asi to fakt umějí. Ovšem je to jen další počin z dlouhé řady pořadů o vaření. Nemám proti kuchtíkům ani to nejmenší, sám bych národ asi hodně pobavil, jak tohle všechno vůbec neumím. Nebo možná jen trochu a raději to nikomu nenabízím. K jídlu to sice moc není, proto pořád vypadám dobře. Skromnost nade vše. Tím se samozřejmě řídím. Škoda, že jsem v tom tak trochu osamocen – už dávno rychle přepínám, když nám sebestředný a vulgární Polrajch z různých českých špeluněk různé blafy nedoporučuje pojídat. Protipól a kliďas Babica? Toho jsem miloval – jeho recepty mi vyhovovaly. Děláte guláš a nemáte cibuli? Tak jí tam prostě nedáte. Tohle fakt nemělo konkurenci.
Čas kvačí a o překot tak vznikají další cykly televizních zázraků vražených do českých hrnců, opepřené přítomností známých celebrit, nebo těch, kteří se jimi chtějí stát. Halina třeba známá je, a tak hezky papejte, lidičky. Budete vypadat zrovna tak dobře, jako ona. A nejen to - bude se vařit s Tátou v kuchyni, s Mámou v posteli, se Zbloudilou rodinou na výletě a bůhví, kde ještě. Jak mi kdysi pošeptal jistý přiopilý televizní dramaturg: „Jo, hochu, narvat každej den do bedny něco pořádnýho, na to musíš bejt bedna. Když ty vole, nejsou nápady, dej hercům do ruky vařečku a voni už to zalepí.“
Zda se jeho proroctví naplňuje, je věc právě dramaturgů. Ne moje, poslušného koncesionáře. Jen si tak říkám, co budou za moje poplatky televizní stanice vařit, až bude všechno uvařeno. Třeba by se pak šiknul pořad pro kanibaly. Možná by to byl trhák, až někdo ze známých ksichtíků oznámí, že dneska si upečeme Láďu Hrušku.
