Hyenismus ve světě dětí

Proč dítě okrade dítě? Co vede dospělého člověka k tomu, že okrade dítě? Jak je možné, že rodič toleruje svému dítěti a ještě ho chrání, když okradlo jiné dítě? Kdo ukradl malé holčičce zaslouženou výhru od Mikuláše?

Mikulášské odpoledne s nadílkou.Tomáš Strejček

Chtěla jsem uzavřít všechny východy a okna, zavolat policii a nechat všem prohledat tašky a kabáty a každého se zpříma do očí zeptat: „To ty/ vy jsi/ jste ukradl/a/i maličkému andílkovi nové Lego?“ Pěkně rovnou bez myšlenky na presumpci neviny, křivé obvinění nebo urážku na cti. Oči zklamané čtyřleté holčičky přetékaly smutkem. V obrovských slzách topila hořkost a nepochopení. To jí Mikuláš věnoval krabici kostek! Ona byla nejšikovnějším a nejroztomilejším andílkem karnevalu! A během okamžiku o výhru přišla. Stačilo položit Lego na okraj jeviště a otočit se na maminku, která chtěla zachytit ten šťastný výraz. Při focení holčička zářila jako její hvězda na čele a radostí by snad i vzlétla na svých křídlech z vaty a peříček. Pak už jen šáhla do prázdna. Dárek zmizel. A hvězda rázem pohasla.  

V kulturním centru na okraji Prahy se tu sobotu odpoledne konal Bál čertíků a andílků, veselý bujarý rej pro děti v maskách, v jehož závěru slavnostně s nadílkou vešel Mikuláš. Během programu se do soutěží postupně zapojily všechny přítomné děti. A každé vyhrálo drobnost, i opakovaně! Některé děti se ale při každé soutěži hnaly na jeviště s takovou vervou, že srážely ty menší. A dokonce, když mohl soutěžit pouze ten, kdo chytil míček, silnější a dravější ani nezaváhali a vyráželi je z rukou těm slabším, menším a pomalejším. I rodiče překvapovali, vysazovali své potomky na podium, aby všechny ostatní předběhly. Jakoby společným mottem bylo: „Vyhrát za každou cenu! Já jsem nejlepší!“ Co se to s dětmi a jejich dospělými děje?

Mikulášské odpoledne s dárky, příjemná zábava pro děti, setkání rodin a přátel, adventní čas a ani náznak tolerance, respektu, ani kapka sociálního cítění. Kdyby se ono „jáství“ proměnilo v bublající pěnu, velký sál by se změnil v neproniknutelnou hmotu bílo-modrých bublinek.

Lego se nenašlo.

A přesto ti volám do dálky vzkaz, Andílku malý: „Svět není tak ošklivý a zlý! Jen, pravda, mohl by být přátelštější a bezpečnější."

Aspoň ve světě dětí a v čase Vánoc.