Silvestrovská anarchie pyromanů

Každý vítá nový rok po svém. Někdo je rád jen u televize, jiný v příjemné společnosti, další v dobrém podniku, či na samotě na horách nebo v přímořském letovisku, anebo v bobtnajícím davu uprostřed velkoměsta. Pro mnohé, ale ne všechny!, je důležitá uvolněná zábava – vždyť je tu konec roku! Jakoby změna číslovky mazala vše špatné a v lidech probouzela optimismus z nadcházejících dnů. A i kdyby veselá mysl vázla na půl cesty, je tu alkohol a dělobuchy, petardy, ohňostroje…

Silvestr dlouhodobě vnímám jako povinné branné cvičení, při němž se seskupují lidé (většina) s pocitem nutnosti oslavit odchod starého a příchod nového roku. Poprvé v životě jsem měla příležitost pobýt na 31. 12. v Praze. Netušila jsem, co volný prodej pyrotechniky a totální lhostejnost a absence ohleduplnosti k okolí, může způsobit. Nechci zde srovnávat jiné kouty světa, ani povyšovat cizí národy nad zdejší posedlost odpálit co nejhlučnější dělobuch, a to od samého rána – do dalšího rána.   

Pro příklad – před mnoha lety jsme začátkem sezóny připravovali umělecký projekt pro oživení periferie Prahy a na závěr jsme si představovali ohňostroj. Skromnější. Vyběhávali jsme různá povolení od úřadu po hasiče a stejně, kvůli zástavbě, stojící na dohled (nikoliv v těsné blízkosti), nám nebyl záměr povolen. Jak je potom možné, že přijde člověk, postaví si na plácku mezi obytné domy velkou bednu napěchovanou petardami a odpálí ohňostroj? Světlice létaly k nejvyšším patrům činžáků, přes dým nebylo vidět a zvukově si autor nezadal s válečnými filmy. A nebyl sám. Ohňostroje nadšenců byly s příchodem tmy všude a k přelomu roku nabývaly na intenzitě, hlukové i světelné.   

S odpalováním se začalo v brzkém odpoledni – nejspíš podle kréda: čím více světla, tím větší hluk. Zpravodajské relace plné zpráv o škodlivosti hluku pro psy, kočky a děti, se předháněly s doporučeními, jak je uchránit stresu. Mimochodem jsem si nevšimla, zda v komentářích někdo zohlednil i citlivější válečné veterány (nejen z 2. světové války), jimž musel hluk připomínající kulometnou palbu či výbuch granátu, rozvírat staré rány – vzpomínky. Ne každý přece může zabalit domácí miláčky, (dědečka atp.) a odjet na konec světa a velmi pochybuji, že by do nich chovatelé od rána pěchovali sedativa. Jako ozvěna na hluk od dělobuchů se ve dne z různých stran ozýval dětský pláč a štěkot a jen velmi zřídka policie či sanitní vůz. Ale co zmohou ochránci zákona, když si tu jen nadšenec odpaluje svou bedýnku? Navíc jednou za rok!

Zrána prvního dne nového roku jsou na ulicích vidět zejména pejskaři, kteří obcházejí silvestrovský odpad. Zbytky světlic, rozbité lahve, krabice – kdo si kde pálil a pil, tam si užil a úklid je na jiných. Prach a zbytky jsou i na autech, silnicích, chodnících i travnatých porostech. A šedá mlha nad městem vše jen umocňuje do obrazu na téma: bezohlednost. Na Silvestra je asi možné vše, neplatí zákony – žádné, ani morální.

Naštěstí je tu tedy nový rok a s ním přání, ať se oživí pojmy jako je ohleduplnost, respekt, úcta, slušnost…