Poučení českého daňového poplatníka z krizového vývoje v Řecku

Když už jsem začal odkazem na hanebný normalizační dokument československých komunistů, mohl bych i po komunisticku pokračovat: Evropou obchází strašidlo řecké krize.

Řecko je, a nejen v posledních měsících, v tragické ekonomické situaci. Výše veřejného dluhu u zahraničních bank dosahuje neuvěřitelných 303 mld. dolarů proto, že tamní socialistická vláda nikdy nemyslela reformy veřejných financí vážně.

Nikdy v Řecku nedošlo k podstatné reformě pracovního práva (stále je tam obtížné zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek a propustit zaměstnance přijatého dokonce na zkušební dobu je téměř nemožné), o penzijní reformě si nikdy vláda nedovolila ani mluvit (Evropská komise soustavně kritizuje Řecko za příliš nízký věk odchodu do důchodu) a štědrý sociální model blahobytu rozvrátil veřejné finance.

Řecká krize má však ještě další významný rozměr: země je členem eurozóny a platidlem je euro. A zejména proto dnes panuje v Evropské unii mimořádné napětí.

Nejenom Řecko si v eurozóně žilo nad poměry, sekeru hlubokých vládních dluhů již zaťaly i socialistické vlády ve Španělsku a Portugalsku. Členské státy eurozóny v čele s Německem se obávají rozšíření této infekce mimo území Řecka.

Prezident EU van Rompuy minulý týden oznámil, že „eurozóna pomůže Řecku, pokud to bude potřeba“. Povšimněte si, prosím, bedlivěji této van Rompuyovy věty: ne, pokud to bude Řecko potřebovat, ale pokud to bude potřeba. Přeloženo do normálního jazyka to znamená, že ani tak již nejde o Řecko jako takové, ale o stabilitu celé eurozóny.

Německý ministr financí Schäuble prohlásil, že „neexistuje žádná jiná alternativa k záchrannému plánu než půjčit Řecku“. Téhle větě je třeba rozumět tak, že německý politik vzkazuje německým daňovým poplatníkům: všechno to zase zaplatíte vy!

To je ovšem téměř nemístný vtip v době, kdy minulý týden uveřejnil eurostat (statistický úřad Evropské komise), že se žádné hospodářské oživení nekoná a pokles vývoje HDP v členských zemích pokračuje.

Řecká vláda se mezitím zavázala, že do konce roku 2010 sníží deficit veřejných rozpočtů o 4%. Nikdo příliš nevěří v polickou odvahu řecké vlády bolestivě a nepopulárně reformovat tíživou situaci. Povinná výzva Evropské komise k řecké vládě, aby zásadně reformovala sociální systém, zdravotní výdaje a pracovní právo, vyvolala v Řecku hrozbu stávek. A tak se hledají metody, jak to za Řecko „zatáhnout“.

1. Statuty Evropské investiční banky a Evropské centrální banky nedovolují, aby z jejich zdrojů byly hrazeny půjčky na řešení nadměrných schodků.
2. Švédsko a Velká Británie doporučují, aby do tragické situace zasáhl Mezinárodní měnový fond.
3. To se ovšem příčí „evropské hrdosti“ a proto jak eurokomisař Almunia i americký ekonom Joseph Stiglitz (poradce řecké vlády a známý v ČR soustavnou kritikou Klausovy ekonomické reformy z 90. let) navrhují vytvoření zvláštního fondu pro členské státy eurozóny, který bude přebírat závazky plynoucí z neschopnosti splácet vládní dluhy.

Proto se musí znovu otřást oblíbený oslíček – daňový poplatník - , aby ten šlendrián zaplatil.

Ale jak dlouho to ještě může trvat, než socialistické sliby na jedné straně a neschopnost je platit na straně druhé, vyústí v manželskou krizi eurozóny a v hrozbu dramatického rozvodu?

Z řeckého příkladu plyne pro české daňové poplatníky několik významných poučení:

1. Život a hospodaření nad poměry se nevyplatí i přesto, že rádi podléháme představě, že dluhy se platit nemusí a o budoucnost se není třeba příliš starat.
2. Daňový poplatníku, nevěř nikomu, kdo se zaklíná obhajobou tvého blahobytu a na své sliby si půjčuje z tvé peněženky. Nevěř tomu, že se všichni politikové světa postarají o tvé štěstí a blaho víc, než ty sám.
3. Daňový poplatníku, hodnoť své politiky podle toho, jak šetří tvé vlastní peníze. A nejen (ne)reformami sociálního, zdravotního a penzijního systému, ale také předraženými státními zakázkami, přerozdělováním tvých vlastních peněz vlivovým skupinám a dotacemi na kdejaký nesmysl.
4. Daňový poplatníku, nauč se za každým politickým slibem, regulací a dotací vidět peníze, které to nakonec tebe samotného stejně bude stát.
5. Daňový poplatníku, s nedůvěrou poslouchej každou politickou zmínku o zvyšování daní. Čím vyšší daně, tím více tvých peněz ti ukradne stát, který s nimi (jak je vidět v Řecku, Španělsku, Portugalsku, Irsku, Maďarsku, Litvě ale i v České republice) neumí hospodárně nakládat a s oblibou jimi plýtvá.

Řecká krize, která straší celou Evropu, by nám měla sejmout z očí brýle mámení.