Počítám, že by se návrhy, se kterými prozatím přišel ministr dopravy Vít Bárta, mohly české veřejnosti líbit.
Jsou přízemně populistické, stavějí na české závisti, odkazují se pro jistotu na osvědčené zahraniční vzory a kolty mají proklatě nízko pod pasem. Vše nasvědčuje tomu, že s Vítem Bártou nebude žádná nuda.
Čítankovým příkladem je jeho návrh pokutovat „bohaté“ řidiče za stejný přestupek významně víc než „chudé“.
Společnost SANEP již na toto téma provedla průzkum veřejného mínění. To prokázalo, že 62,1% dotázaných s Bártovým záměrem souhlasí a 80% dotázaných si myslí, že „bohaté“ výše pokut nijak nezatěžuje a nemají žádný problém je platit. To je, myslím, pěkná výpověď o stavu závisti v českých zemích.
Není sporu o tom, že na českých silnicích se dějí hrůzostrašné věci. Je zřejmé, že bodový systém nezabral (ani zabrat nemohl). Dopravní policisté chybějí na silnicích tam, kde by měli být a přebývají jinde, kde rádi předvádějí své svaly. Stanice technických kontrol bez problémů vydávají osvědčení o způsobilosti vozidel skrz naskrz zrezivělým rachotinám, které by měly být odvezeny přímo do šrotu. Autoškoly chrlí tisíce nových řidičů v superrychlých kursech a v některých se dá řidičák pořídit za pár tisíc, aniž by dotyčný musel do autoškoly strčit byť jen svou levou nohu. Mnohé silnice chátrají a – jak se průběžně ministr Bárta dává slyšet – chátrat budou rychleji. Co možná nejrychlejší dokončení paralelních dálničních tahů, které by ulehčily smrtelně přetížené D1, se asi také rychle konat nebude.
Ale ten nejhloupější a myšlenkově nejtruchlivější nápad, že vše vyřeší tresty pro bohaté řidiče, se prostě ujal. Bez vědomí jakýchkoliv souvislostí.
Je zcela přirozené, že lidé se mezi sebou liší výší majetku. Je to tak přirozené, jako že někdo je vzrůstem vyšší někdo menší, někomu to ve škole šlo, někomu ne, někdo umí několik světových jazyků, jiný s obtížemi zvládá vyjmenovaná slova, někdo měl prostě v životě štěstí. Tak to prostě chodí. Klademe si sice otázky, proč zrovna já nejsem z té šťastné planety, ale víc centimetrů asi měřit nebudu.
Osud každého člověka je v jeho rukou. Záleží na něm, jak umí životu čelit. Ne každý, přestože se tomu v Čechách nechce věřit, přišel ke svému majetku podvodem, krádeží, vytunelováním. Valná většina těch „bohatých“ řidičů jsou lidmi, kteří toho doma moc nepobudou a jejich rodiny je často ani příliš neznají. A tak zatímco majitel starého favorita si dává v hospůdce na rohu už třetí desítku, boháč v silném Audi možná ten den ještě ani neměl čas dát si párek v rohlíku. Že přeháním? Ani moc ne a kdyby, proč tedy přehání ministr dopravy Bárta?
Pro majitele silných a vybavených vozů bývá automobil zpravidla jejich druhým domovem a kanceláří. Je přirozené, že si váží svých životů natolik, že dbají o dokonalé vybavení prvky aktivní a pasivní bezpečnosti. Najezdí desetitisíce kilometrů ročně a snaží se zvýšit zisk své firmy i proto, aby jejich lidé měli práci, náležitý plat a mohli si koupit (třeba) dražší vůz.
Má mít dopravní policie právo nahlížet do majetkových poměrů řidičů? A jak bude majetek vůbec deklarován? Je návrh ministra Bárty předzvěstí zavedení rozsáhlých majetkových přiznání? Kdo určí výši majetku a na základě jakých kritérií? To už si v parlamentu mnou ruce komunisté a někteří sociální demokraté (ale zřejmě i zástupci VV). Kdo je bude kontrolovat? Jiná policie? To se nám to, panečku, rozšíří prostor pro kamarádšoft a úplatkářství.
Nevím, jakou zkušenost máte vy, ale mě nejčastěji ohrozili na silnicích mladí kluci s kšiltovkou řídící pojízdné vraky s vytuněnými výfuky. Na jejich autech se sice všechno jen klepe, ale bez pudu sebezáchovy riskují za každých okolností. Jejich bezohlednost je, podle Bárty, jiná než těch „bohatých v drahých vozech“?
Proč Vít Bárta připravuje tak hrubou nerovnost před zákonem? Překročení rychlosti, nedání přednosti, jízda na červenou, alkohol za volantem - to jsou přece přestupky, které musí být posuzovány u všech stejně. Protože všichni jimi způsobují nebezpečí a bez ohledu na majetková přiznání ohrožují účastníky silničního provozu. Bohatí chudé ale i chudí bohaté, když už chcete toto dělení společnosti.
Cestuji po Evropě a z obsahu mé práce diskutuji i s občany jiných evropských zemí. Věřte mi, není vždy nejlepší kopírovat zahraniční vzory. Švýcarsko je mírou bohatství i historickou zkušeností zcela jinou zemí. Co funguje tam, nemusí vůbec fungovat u nás a naopak.
Hledejme řešení, která vyhovují našim podmínkám. Ale nemusí se přitom opírat o primitivní závist a pod kůži zalezlé přesvědčení, že je třeba bohatým brát a chudým dávat. Pěkně se na to dívá v televizi, ale užitečná politická výbava to není.
