Co přineslo testování státních maturit?

Čím více vyplouvají na povrch chyby a selhání průběhu a některých výsledků generální zkoušky na státní maturity, které poprvé proběhnou v roce 2011, tím více je lidé z ministerstva školství zlehčují a bagatelizují.

Do médií průběžně unikají útržkovité zprávy o tom, jak některý student zvládnul test na 120%, zatímco jiný na 0%. Ředitelé škol, kterým jde hlava kolem z nesmyslně byrokratického systému celé státní maturity, se již z úst pana Pavla Zeleného (Centrum pro zjišťování výsledků ve vzdělávání) či ministra školství Dobeše dozvídají, že za „dílčí“ chyby mohou oni sami chybným zadáním či náležitým nevysvětlením maturitního testu studentům.

Není mým zvykem (a čtenáři mých předcházejících textů to vědí) falešně omlouvat práci některých učitelů, ale učinit učitele zodpovědné za některá selhání generální zkoušky, o kterých se nyní dozvídáme, považuji ze strany ministerstva školství za hanebné.

Osobně jsem se několika řediteli různých škol sešel a průběh generální zkoušky na státní maturitu sledoval. Obdivuji, jak zvládli připravit své školy na neuvěřitelně byrokratický (a často až groteskní) test státní maturity. Ne, pane ministře a pane Zelený, tam chyby hledejte až na posledním místě!

Koncept tzv. státní maturity se v Čechách připravuje už nějakých deset let. Zahajovací práce začaly za úřadování ministra školství Eduarda Zemana ve vládě Miloše Zemana. Umírněný návrh z té doby prodělal první byrokratický šok za úřadování ministryně školství Petry Buzkové. Pak už se z celého projektu stal mlýnek na peníze, který do této doby semlel skoro 800 mil. Kč a přiznání lidí 10 let zodpovědných za přípravu státní maturity, že „to hlavní se udělalo za posledních 7 měsíců“.

Stále jsem přesvědčen, že české střední školství potřebuje jistou formu závěrečné srovnávací zkoušky, která by byla orientačním vodítkem vypovídajícím o úrovni dané školy, práci pedagogů a znalostech jejich studentů. Jsem ovšem zásadně proti, aby takové porovnávání probíhalo tak byrokraticky, těžkopádně a formálně. Princip ano, forma zcela jinak!

Za další chybu považuji skutečnost, s jakou samozřejmostí byli před povinnost projít státní maturitou postaveni studenti závěrečných ročníků středních škol. Máloco bych namítal v případě, že by studentům prvních ročníků (a jejich učitelům) bylo jasně sděleno co a jak se bude za čtyři roky (kdy oni půjdou k maturitě) testovat. Měli by dostatek času přizpůsobit vlastní přípravu a výukové plány takovému sdělení. Obávám se, že lze jen s obtížemi změnit systém přípravy a výuky pro ty, kteří mají maturitu doslova za dveřmi.

Pokud odborná i laická veřejnost vyjadřuje údiv nad (ne)znalostmi studentů, mějme odvahu začít hledat kořeny už v českém základním vzdělávání.

Rozdílnost rámcových učebních plánů, které museli učitelé po léta povinně zpracovávat tak, aby od sebe jednotlivé základní školy odlišili, přivedla základní vzdělávání do situace, kdy děti odcházejí z různých škol s různou úrovní znalostí. Nemám tím na mysli množství znalostí dané intelektuálními předpoklady žáků, mám tím na mysli obsahové rozdíly.

Základní vzdělání se nazývá základní proto, že se k sumě základních informací mají dostat všechny děti bez rozdílu stejně. Ve své podstatě se české základní školství dostalo paradoxně do situace, kdy byla množina základního vzdělání rozmělněna natolik, že o rovném (a tedy demokratickém) přístupu k základnímu vzdělání asi nemůže být řeči.

Státní maturita tedy netestuje pouze znalosti a vědomosti získané středoškolským vzděláním. Do jejích výsledků se promítá celý předcházející vzdělávací proces. Domnívat se, že zvládnutí státní maturity je pouze otázkou dodání počítačových jednotek, centrálně vybraných skenerů a tiskáren – to vše předané ředitelům škol „pod zámek“, je sice možné, ale zastiňuje hlavní smysl srovnávacích zkoušek: transparentně a srozumitelně porovnat nejen úroveň vzdělání českých středoškoláků, ale také výkonnost vzdělávacího systému. To vše při respektu k individualitě a akademické svobodě škol.

Prospělo by, kdyby ministr školství Dobeš připravil pro jednání Nečasovy vlády poctivý a otevřený popis průběhu a výsledků generální zkoušky na státní maturity 2011. Jednak proto, že by se tím vyhnul trapnému prolínání informací o procesních a administrativních chybách, což míru nervozity studentů a učitelů zvyšuje, jednak proto, že by odvážným rozhodnutím mohl odstartovat cestu ke skutečným srovnávacím zkouškám českých studentů.