Horší přisluhovači by byli už jen Zelení, pokud by tedy ještě vůbec (u nás) byli; o stranách pro kolaboranty (jako „jsou“ Evropští demokraté) nemluvě. Nic na tom nemění, že strany hající národní zájmy v naší zastupitelské demokracii zcela absentují.
Zamysleme se nad jednou velmi důležitou a paradoxní situací. Stále u nás klesá podpora EU a v posledních průzkumech už má zřetelně menšinovou podporu mezi občany. Fanatické poblouznění až komsomolského typu je to tam, stejně jako rapidně ubývají prostomyslní důvěřivci. Jako by všichni našli místo jen v parlamentu (českém i evropském).
Vzpamatujme se, vždyť tato situace není normální. Proč nás mají řídit zaprodanci, kterým slib věrnosti České republice nic neříká? Je na čase tuto situaci změnit, jinak zase nebudeme stíhat evropský (protiintegrační) vývoj, jak se začíná prosazovat ve státech, kde už občané z europeismu začínají střízlivět (Francie, Nizozemsko, Finsko...). I Němci přestanou být europeisty v okamžiku, kdy si uvědomí, co by je muselo stát neustálé oddalovaní neřešitelných problémů eurozóny, jejichž je Řecko jen počátkem.
Je nepochybné, že členské země budou své síly plně využívat, aby prostřednictvím EU prosazovaly své národní zájmy. Pro velké nebudou dokonce platit ani stěžejní zásady vtělené do unijních smluv. Začalo to porušováním maastrichtských kritérií ze strany Německa a třeba Francie. Ta k tomu čerpá zemědělské dotace ve výši, jež diskriminuje české zemědělství. Torpédování Schengenu a jeho praktické porušování ze strany Itálie a zejména Francie je toho aktuální ukázkou. Situace našich řidičů v německém pohraničí to jen dokresluje. Co je dovoleno Bohovi, není dovoleno volovi...
Co předvádějí poslanci ČSSD v europarlamentu, namátkou J. Havel, Rouček nebo Falbr, to je v tomto kontextu nehorázné a vskutku kolaborační. Naposled se „předvedl“ Jiří Havel, který zaútočil farizejsky na pomazánkové máslo a oslabil tím postavení našeho ministerstva zemědělství před evropským soudem, které chtělo hájit obdobnou – víceméně regionální a jazykovou - výjimku pro roztíratelný mléčný tuk, jakou už mají v jednotném tržním prostoru jiné (konkurenční!) země (Německo, Británie, Španělsko).
Jestli nechceme náš stát stále více zavlékat do nevýhodného postavení vůči státům, které začínají tvrdě a stále nepokrytěji hájit své národní zájmy, těžce na to doplatíme. Už dnes se škody dají vyčíslit velmi těžce, ale budou ve stovkách miliard, o které zbohatne byrokraticko-hospodářská mafie někde za hranicemi. Jako bychom neměli vyžírků dost doma.
Sociální demokracie teď posiluje. Posiluje jen proto, že u nás v parlamentu neexistuje skutečná a poctivá pravice. To, co předvádí místní pseudopravice na čele se šíbrem Kalouskem a zoufalcem Nečasem, je natolik absurdní, že hrozí nebezpečí, že nás to po dalších volbách uvrhne do levicových spárů. A chtěl bych připomenout, jak známe z historie, že ty jsou vždy řízeny ze zahraniční centrály. Nějaká říše zla, která si ani nebude uvědomovat svou předurčenost k zaostávání, se vždy najde.
Pro 21. století má podobu stále centralizovanější EU. Na věčné časy, amen. Amen s námi...
Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!
