Záhadně se vymyká tržním poučkám a spolehlivě se v něm ztratí jakékoliv množství peněz. Mohli bychom parafrázovat pohádku jako »hrnečku polykej« nebo rovnou se obrátit k paradoxům moderní fyziky o »černých dírách«. Pro privilegované poskytovatele a dodavatele však funguje jako »beránku, otřes se!«
Vrtá mi hlavou jeden argument, proč zdravotnictví neustále polyká stále více a více peněz. Zdůvodňuje se to stále vyspělejším zdravotnictvím, vyšší efektivitou lékařské péče a vyšší účinnosti léčiv. Prý je to logické a normální, když si srovnáme úspěchy medicíny včera a dnes.
No, asi jsem natvrdlý. Přes dvacet let jsem dělal ve výpočetní technice. Když si srovnám techniku dnes a před 25 lety...vlastně vůbec srovnávat nelze. Za jedinou generaci se vytvořil zcela nový informační svět. Všichni jsme si tehdy mysleli, že dříve budeme cestovat do vesmíru, než bychom nosili v kapse komunikační tablet, který kapacitou a rychlostí o mnoho řádů předstihuje tehdejší počítače v rozlehlých klimatizovaných sálech. Neskutečné!
Přesto jsou tyto počítače o mnoho řádů lacinější než tehdejší monstra. A nejde jen o výpočetní techniku. Pamatuji si, že když jsem ještě za socialismu kupoval první barevnou televizi, stála mě pět měsíčních platů, a to jsem měl nadpůměrný příjem. Dnes se dá mnohem výkonnější pořídit za méně než třetinu průměrného platu.
Vzpomeňme, že například automobil byl investicí skoro na celý život a to ještě jen pro někoho. Říká se tomu pokrok! Je přece normální, že v žádném oboru nelze srovnávat jeho výkonnost dnes a před dvaceti lety. Pokud v některých oborech stagnuje cena, nesrovnatelně vzrostla výkonnost nebo komfort.
Proč by se zdravotnictví mělo z tohoto trendu vymykat? Kdo to z nás dělá blázny? Je samozřejmé, že došlo k pokroku i při léčení chorob. Ale pozor, pokrok znamená i zvýšení dostupnosti! Kolik dnes připadá počítačů, mobilů nebo automobilů na jednu domácnost?
A pereme snad na valše? Takové otázky se mi honí hlavou, když slyším o nadstandardu ve zdravotnictví. Valcha bude „zadarmo“ a časem se to usadí na zvyklosti, že prací prášek, pračka a sušička bude nadstandard. Vždyť se podívejme na stomatologii! Je tam nějaký výkon ještě bez doplatku?
Ať se rozlišuje úroveň hotelových služeb, stravy nebo komfortu. Ale nelze rozlišovat ve zdravotní péči, pokud ji chceme nazývat pojištěním. A uvědomme si, že povinnost se „pojistit“ nám ukládá zákon. Stejně jako Ústava nám garantuje bezplatnou zdravotní péči.
Do zdravotnictví jdou neskutečné peníze. Proč jich stále není dost? A troufnu si tvrdit, že jakákoliv častka nikdy nebude stačit, i kdybychom ji zvyšovali jakkoliv. Je to tím, že zdravotnictví je specifická oblast. Nouze o klienty v ní totiž nikdy nebude. Takže tržní regulace nabídkou a poptávkou může fungovat jen omezeně. Navíc nemocný člověk si uvědomí, že zdraví je cennější než peníze a pokud je má, nebude na sobě šetřit. A supové na tuto jeho nouzi čekají a statisticky to mají podložené.
Proto se každý tlak na snižování cen ve zdravotnictví míjí účinkem.Zejména mafie kolem léků bohatnou na úkor pacientů. Dalo by se to chápat jako útisk, protože předražené léky se nedostanou ke všem potřebujícím. Pacientovi nepomůže, že je to celosvětový problém.
Stát by měl garantovat, že nemajetný člověk se nesmí stát pacientem třetí kategorie. Jsme-li tedy vyspělou společností, kde nebudou lidé umírat kvůli nedostatku peněz.
