Politici zneužívají jakéhokoliv excesu k legislativním útokům na osobní svobody prostřednictvím stále nových oprávnění bezpečnostních a dokonce i samosprávných složek. Jen nedostatek peněz zatím blokuje, že situace už není absolutně neúnosná.
Přesto se zdá, že kriminalita roste. A opět, každý exces se stává záminkou k dalšímu přitahování šroubů, a tak dokola. Běžný občan se tak stává terčem šikany, ale na organizovaný zločin nebo zločinnost celých komunit to nemá žádný vliv.
Už několik let je narušováno soukromí telefonního a internetového provozu odposlechy a archivací dat policií. Už je trestné nejen aktivní páchání trestné činnosti, ale také pasivní držení zakázaných věcí, u nichž už není nutno dokazovat, že pochází z trestné činnosti (omamné látky, pedofilní materiály, nelegální software), které lze podstrčit a po legálním narušení domovní svobody - třeba na účelové udání - i „odhalit“.
Něco podobného se může stát každému. Před několika lety jsem viděl v televizi, že policie na udání, že nelegálně kopíruje hudbu, zatkla sběratele CD. Skončil ve vazbě, zcela se mu rozvrátil život (manželství, zaměstnání) i psychický stav. Ačkoliv se přišlo na to, že CD jsou pravá, tento člověk ani několik let poté nebyl odškodněn, ani mu dokonce nebyl tehdy vrácen jeho majetek.
Kamery i mýtné brány nás sledují na každém kroku, prý pro naše bezpečí. Ale jaké promile lidí jsou potenciálními pachateli? Neměla by každá kamera na veřejnosti podléhat schválení aspoň vyhláškou? Nebyl by účinnější strážník na ulici? O buzeraci na letištích jsem se zmiňoval mnohokrát a nebudu se opakovat.
Lidé jsou stíhaní za názor, slova, texty, symboly či dokonce tetování nebo samolepky. Nejdříve dostala policie práva vstupu na soukromý pozemek, do nebytových prostor nebo automobilů. Teď se stále častěji dalšími novelami umožňuje i prolamování domovní svobody. Záminka se vždycky najde.
Vrcholem všeho je nová záminka prostřednictvím zákona na ochranu zvířat. Policie vám může na udání zkontrolovat byt, jestli má váš křeček dostatek vody a žrádla. Při té příležitosti se může přesvědčit, jestli nekouříte marihuanu a nemáte v počítači nežádoucí obsah.
Málo se ví, že pokud policie bude chtít získat vaše DNA, stačí vás obvinit, a to i bez obžaloby, tedy bez soudu. Když k obžalobě nedojde nebo vás soud sprostí viny, nikdo váš záznam už nemusí vymazat a bude trvalou součástí databáze.
Kalousek a jeho FAÚ se vám může hrabat v bankovních účtech. Že odhalují korupci? K smíchu, zatím odhalovali spíše politické oponenty a Krejčířové, Pitrové, Grossové, Romanové a uhlobaroni se smějí. Ty poslední ve Švýcarsku ani stíhat nechtěli. Zato běžný občan neví, kdy proti němu něco stát vytáhne.
Bohulibě se tváří návrh ministra Pospíšila o registru přestupků. Prý je to namířeno proti drobným zlodějům. Ale je to zase záminka. Součástí databáze mají být všechny přestupky, včetně těch dopravních. Tady už dokonce bude triplicita trestů (pokuta, body s hrozbou ztráty řidičáku, umístění v databázi přestupků). Každý pochůzkář si vás online prolustruje, jestli jste nezaplatil parkovné, neparkoval v zákazu nebo jste nenarušil občanské soužití třeba příliš hlučnou oslavou.
Výmluvy na osobu blízkou se staly záminkou, aby byl majitel vozidla odpovědný za dopravní přestupky, pokud nenahlásí třeba rodinného příslušníka, a aby firmy musely pod vysokou sankcí udávat své řidiče. Pochopil bych to u vážných dopravních nehod, zejména těch, kde došlo k újmě na zdraví. Ale tady se z devadesáti procent jedná o překročení rychlosti nebo špatné parkování. Zde je porušení svobody jedince principiálně škodlivější než sám přestupek.
Ve stejném směru jdou i trestné činy právnických osob, což se někomu při prvním pohledu může zamlouvat. Já jsem ale přesvědčen, že trestné činy mohou páchat pouze konkrétní osoby a stát pouze chce rezignovat na dokazování určité viny určitým osobám. Jde jen o další nástroj kolektivní „spravedlnosti“.
Schválený záměr o zdravotních registrech, kde by se evidoval nejen zdravotní stav všech občanů, ale i socio-demografické údaje (věk, pohlaví, zaměstnání, popř.vzdělání), částečně i majetkové poměry (bydlení) a s propojením na databázi ministerstva vnitra i adresy a další osobní údaje, je tak šílený, že vypadá jako z jiného světa.
Lékaři však mají nově státní správě hlásit i zhoršení zdravotního stavu. Jako záminka se vzala tragická nehoda z Hradce Králové. Ano, těžce nemocný člověk za volant nepatří. Ale je to především otázkou osobní odpovědnosti, ne buzerace. Exces není vyloučen nikdy, ale statisticky nehody způsobené zdravotním stavem nepřisvědčují plošným opatřením. A když se pak dopracování chopí byrokrat, je z toho neštěstí. To jsem si řekl, když jsem četl seznam, co všechno by lékaři měli hlásit. Třeba i zhoršení sluchu o dvacet procent. No, já si třeba v autě pouštím hudbu...jsem nebezpečný?
A jako poslední třešničku na dortu uvedu poslední hit, kterým jsou pravomoci takzvané generální inspekce. Nemají sice uniformy, ale mohou řidiče i chodce zastavovat, mohou prohledávat vozidla, přikazovat, zakazovat i vykazovat. S celní správou je to obdobné. Už mám fakt zmatek, kdo všechno mě smí zastavit. Ke zmatku v uniformách přispívá i to, že dnes řidiče může zastavovat každý městský strážník, což dříve nebývalo. Přitom právě to může narávat zločincům v převleku. Kontrolovat vozidlo vám také může každý, kdo si najde záminku v jakémkoliv podezření. To také nebývalo. A v takovém rozsahu ani za komunistů.
Nedávno jsem viděl americký film, kde soudce nepřipustil ani v případě vraždy důkaz jen proto, že řidič auta se zakrváceným předmětem doličným byl zastaven nezákonně, protože nic v provozu nezpůsobil. Když se policisté hájili, že měl nezaplacenou pokutu, přišlo se na to, že je promlčená. A pach marihuany soudce neuznal jako argument k prohlídce vozidla. Podezřelí byli osvobozeni. Vypadá to absurdně, ale něco na tom je. Jde o princip ochrany osobní svobody, kde jednotlivý exces neopravňuje k plošné buzeraci.
I kdyby vám některé z kritizovaných nástrojů připadaly opodstatněné, tak věřte, že v souhrnu představují trend, který v celku vede k dalšímu podrobení občana vládnoucí "elitě" i ke zhoršení jeho bezpečnosti. Navíc je zvláště u nás známo, že co může být zneužito, také zneužito bude.
Závěr
Jednotlivé excesy neopodstatňují státní moc k plošné buzeraci. Je to otázka principu, aby nebyla salámovou metodou drtivá většina občanů zbavována osobních svobod pod záminkou, že existují i lumpi, kteří žádné svobody nezaslouží.
Na rozdíl od normálního občana se zločinci zařídí, aby byli o krok před bezpečnostními složkami. Paradoxní je, že v případě různých zločineckých klanů se policie jeví jako stále bezzubější.
To jsem si říkal, když jsem viděl cikánskou „trestní“ rasistickou komunitu v Tanvaldu. Místo aby policie předvolala pár podněcovačů rasové nenávisti s prvky vendety aspoň k podání vysvětlení (otec přece veřejně slibuje smrt za smrt), zasahuje plošně a neúčinně v ulicích. Po odeznění zase policie zmizí a nechá občany na pospas cikánským lupičům.
Říkám si, že pokud ti Cikáni opravdu loupili, a to opakovaně, že je škoda, když už byl jeden zastřelen, že jej nezastřelila raději policie. Ne proto, že jsou to Cikáni, ale protože to mají být násilníci, lupiči a recidivisté, kteří by se měli bát státní moci.
Ostatní občané by měli být této „péče“ státu ušetřeni.
