Jsem v šoku. Když zelení propadli ve vobách, kvitoval jsem to jako návrat zdravého rozumu i spravedlivé ocenění škod, které napáchali. Tato radost byla umocněna ještě vypoklonkováním „nesmrtelného“ Kocába.
A tu máš čerte kropáč! Kateřinu Jacques budeme nadále platit ze státního rozpočtu, protože má vypracovat budoucí koncepci sekce pro lidská práva. Uf! To už není jen trafika. To už je zahrávání si s trpělovostí lidí, jak se jejich daně zneužívají. A nejde jen o náklady na tyto vyžírky. Jde hlavně o škody, které zaručeně napáchají, protože nic jiného ani neumějí.
Předvést už vše zelení příležitost měli. A nám zůstala fotovoltaika, bionafta a lány řepky olejné. Miliardy jsou fuč. Dokázali to třeba i ve školství, což je neuvěřitelné. Sama Kateřina Jacques se dostatečně zdiskreditovala, když neznala ani svátý grál zelené politiky – biomasu.
Tito lidé však neznají studu. Jakmile se jednou dostanou do politiky, tak chtějí smrdět věčně. To má být ta změna politiky, k níž dostal Nečas mandát v ODS i ve volbách? Mě osobně zklamalo, že tuto zakázku jí dal můj známý Martin Říman, který je teď šéfem premiérových poradců. Škoda, vydával se kdysi za pravičáka.
A na závěr hrůza největší. Spekuluje se, že tento kšeftík je jen přípravou, aby Jacques dosedla na volnou židli po Kocábovi – tedy že by dělala zmocněnkyni pro lidská práva na Úřadu vlády.
Jestli k tomu dojde, bude to hřebíček do rakve ODS jako původně snad pravicové strany. A Nečas ať se jde v takovém případě vycpat.
Horší ale s námi. Slunce a vítr nám už zpoplatnili. Asi nám zdaní i vzduch. Potřebují přece peníze na podporu nepřizpůsobitelných. A možná zbude i na minarety.
