Už je to metoda. Žádná chyba spojená se zběsilou integrací není využita jako memento a příležitost k vyhodnocení zhoubných následků, ale naopak je zneužita k prolomení další imunitní bariéry odporu proti integraci.
Tím odporem nemyslím nějaká subjektivní stanoviska, ale rezistenci systému proti patologickým změnám. A terapie? Místo abychom patogen indikovali a odstranili, je nám ordinována zvýšená dávka patogenu. Připomíná to homeopatii, ovšem naruby: K „léčbě“ se používá patogen, jenže ne v mizivé koncentraci, ale naopak v dodatečném množství. Jde o to, imunitní systém naprosto vyčerpat a prolomit.
A tak po Maastrichtské smlouvě přišla Lisabonská smlouva a po ní Evropský stabilizační mechanismus a na cestě je bankovní a fiskální unie. Každý z těchto kroků je obhajován právě odstraňováním nepříznivých dopadů předchozího stupně integrace.
Dnes je nepochybné, že dluhovou krizi a problémy eura, dosud kamuflované „tiskem“ nekrytých peněz v biliónových objemech, způsobila společná měna pro ekonomiky s nesourodou výkonností. Místo pojmenování příčiny se problémy berou jako záminka pro další stupeň integrace, který ovšem přinese zase jen problémy, a integrační spirála se roztáčí stále rychlejším tempem.
Nevím, jestli k tomu procesu Česká národní banka chtěla přispět. Ovšem umělým a protitržním oslabením vlastní měny jednu takovou chybu způsobila. Zamýšlel jsem se nad tím v článku „S Českou národní bankou ke světlým zítřkům“. Fixace koruny může být politicky chápána jako mezikrok k přijetí eura.
A už je to tady. Dnes se na iDnes objevil článek „Intervence ČNB přinesla nejistotu podnikatelům, pomůže zavedení eura“. V něm tento chybný krok je vydáván za argument pro dovršení úplné měnové závislosti, tedy pro přijetí eura, ne pro obnovení osvědčeného tržního kursu koruny.
Že jde o rozhodnutí objektivně chybné je možné nejlépe demonstrovat na tom, jak situaci vnímají exportéři, kteří měli být podle předpokladů ČNB intervencí zvýhodněni. Ale ouha! Jak je uvedeno ve výše odkazovaném článku na iDnes, podle průzkumu mezi pětistovkou vývozců vítá oslabení koruny jen 55 procent vývozců.
A to není vše, cituji iDnes: „Zároveň mezi exportéry, kteří oslabení koruny většinou přivítali, je téměř třetina firem, která se obává, že je toto opatření poškodí. Důvodem může být to, že se v minulých letech proti pohybům kurzu zajistily a toto zajištění se rázem stalo značně nevýhodným“.
No a argumentovat, že dovozce a občany intervence ČNB poškodila, by bylo nošením dříví do lesa. Nejhorší, čeho centrální banka dosáhla, bylo zdražení potravin o 8%, které zasáhne všechny spotřebitele; a to i ty nejchudší, kteří nemají rezervy pro realizaci odložené spotřeby, již chtěla ČNB vyvolat s cílem rozhýbat hospodářství. Nic takového (kromě zvýšených sezónních nákupů před Vánocemi) se neprokazuje. Jsme ekonomikou závislou na dovozech, a tak lidi i firmy drtí i zvýšení cen energií, což je také neblahým důsledkem měnové intervence.
Většina států v EU už je v postavení pacientů. Vzpurnému pacientovi je vždy naordinována zvýšená dávka patogenu, aby mohlo pokračovat „dobrodiní léčby“ zvýšenou dávkou externí péče. Až je pacient na dně, uvěří i šarlatánům.
Jedním z nich je premiér v demisi Rusnok, který jako jeden z mála ekonomů přivítal intervenci ČNB. Řekl: „Jsem ČNB vděčný, že zbourala mýtus velké silné koruny“. Sekunduje mu i budoucí premiér Sobotka, který prý MF Dnes potvrdil, že „reakce české ekonomiky na listopadovou devizovou intervenci České národní banky může ukázat, že naše propojení s eurozónou je už tak hluboké, že by byla chyba přijetí eura příliš odkládat“.
A prezident Zeman chce Rusnoka jmenovat jako člena Bankovní rady ČNB. Eurofilové to tedy zřejmě ovládnou na všech frontách. Je třeba se připravit, že Česká republika bude přeložena z akutní péče do Léčebny dlouhodobě nemocných.
Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!
