Sám sebe se ptám, co převažuje. Zda pragmatismus potenciálních globalizačních agresorů a finančních žraloků, nebo utopismus jejich nevědomých lokajů. Ti druzí dělají prvním užitečné idioty.
V dnešní situaci se už nedá nevidět zhoubnost dosavadních „inženýrských“ (ve skutečnosti diletantských) experimentů na úkor celého kontinentu. Jako by opět natruc evoluci a přírodním zákonům chtěli „poručit větru, dešti“ (legrační asociace v době, kdy si s námi počasí dělá, co chce).
Gorbačov měl kdysi heslo „více socialismu znamená více demokracie“. Dnes je obdobný blud fixován jako „více integrace znamená více demokracie“. Kdo nevidí, že je tomu právě naopak, tak musí mít klapky na očích nebo trpět rozumovou nedostatečností. Fakt už to považuji za diagnózu.
Tak si stručně připomeňme některé hlavní výdobytky:
• Euro rozevírá nůžky mezi bohatými a chudými státy.
• Jih Evropy byl uvržen do pasivní obchodní bilance, na jehož úkor svou bilanci znásobovalo Německo.
• Euro potlačilo všechny varovné signály i měnové a kursové reakce.
• Pod pláštíkem eura vedlo sociální inženýrství prodejných politiků k předlužování celých států.
• Velké banky lehkomyslně úvěrovaly nesplatitelné dluhy a provozovaly jakési úrokové letadlo s letištěm v rukou lichvářů.
• Řecko je de facto v krachu a další státy se k němu blíží.
• Do čela vlád postižených zemí byli instalováni kolaboranti zodpovědní za zavádění eura a slibování světlých zítřků.
• Řecko nemá v eurozóne východisko, kvůli bankám prodlužovaná agónie znemožňuje, byť bolestné, řešení.
• Německo navrhuje pro Řecko de facto protektorát.
• V krizi se ukázalo, že celá EU je jen kamufláží německé nadvlády.
• Další utužení integrace pod velením Německa má léčit to, co vyvolala.
• V Řecku se bezvýchodnost obrací proti Německu a vyvolává duchy nacionalismu a válečné reminiscence.
Výkřiky typu „buď EU, nebo válka“, se tak stává dalším sloganem naruby. Jestli se EU nepoučí, může dojít i na válku. Ostatně, co to je za lokajské nátury těch, kteří nás straší válkou, pokud nekapitulujeme předem? Prý „odevzdejte suverenitu, nic se vám nestane“.
Jak ukázal Mnichov, vždy se stane – a v ještě horší podobě – to, čemu má kapitulace zabránit.
Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!
