Neexistuje větší argument proti smyslu našeho členství v NATO a EU, než je Kosovo. Je mi to líto, ale spolek nespravedlivých z toho nedělá můj článek ani naši občané; o humanitárních bombarďácích nemluvě. Do této role se tato společenství pasovala sama.
Jak je možno věřit institucím, které se dopouštějí bezpráví? Dnes na to doplatili Srbové, kdo nám zaručí, že zítra nebude ohrožena integrita České republiky? Evropská unie by mohla být dobrým pláštíkem a Schengen počátkem pro vyvolání starých územních nároků. Protože bydlím ve Slezsku, vím, o čem mluvím. Klidně nám pak nějaký světoobčan typu Havla nebo Schwarzenberga bude tvrdit, že je to v rámci EU vlastně jedno. Zajímavé je, že velkým státům národní zájmy lhostejné nejsou, naopak. Ale pozor, žádné nespravedlivé a vynucené územní změny nikdy v historii neodeznívají, naopak vedou k nestabilitě, ne-li přímo k válkám. Vytrhnout Srbsku srdce, to znamená neodvratnou historickou odvetu. Vždy znovu při sebemenší šanci vzplanou vášně.
A to jsem dosud zanedbal morální aspekt tohoto případu. Představme si, jaké příkoří a ponížení musí zažívat Srbové. Téměř celý svět je nejen nechal na holičkách, ale snaží se z nich udělat vinníky. Přitom prvotní nestabilitu způsobily zájmy evropských zemí Osy, zejména Německa a Itálie, jež rezonovaly se slovinským a chorvatským nacionalismem, a postoj USA, které chtělo dát za vyučenou Miloševičovi a ukázat Rusku, co vše si mohou dovolit v blízkosti jejich hranic. A Kosovo byla dobrá záminka. Své způsobilo také to, že Jelcin byl opilec, který si to dal líbit. USA se často spojí i s Antikristem, pokud to vyhovuje jejich zájmům, pohříchu však krátkodobým. Tak jim byl dobrý Saddám Husajn v tažení proti Iránu, stejně jim je nyní dobrý zločinec Hashim Thaći. Jak to dopadlo v Iráku není předmětem tohoto článku, ale vypovídá o mnohém.
A teď se vžijme do pocitů prostých lidí, když jim na hlavu padaly humanitární tříštivé bomby a uranové střely. Proboha, vždyť to bylo kousek od nás a ty bombardéry létaly naším vzdušným prostorem. Lidé se stali pouze vedlejšími škodami. Pokud se jimi nestali přímo, museli se dívat, jak jsou ničeny výsledky jejich práce a historické hodnoty. Hrůza! Dílo zkázy však bylo dovršeno nyní, loupeží Kosova, kdy Srbsko přichází bez náhrady o miliardy dolarů. A Srbové tam žijící přišli o domov, aniž se kde přestěhovali. Nejhorší však je zhrzená národní hrdost.
Stydím se za to, že Česká republika zapomene na Mnichov a neodváží se plout proti proudu. Dokonce EU bude dobrým alibi. Vždyť jak říkal Vondra, proti Německu, Francii, Itálii a Británii nezmůžeme nic. Měli bychom si to pamatovat, až půjde o evropskou „ústavní“ smlouvu. A politiků bychom se měli ptát, na co je máme, když se stačí zeptat v Berlíně, v Paříži, Římě a Londýně. Na to by stačil internet. Je v tom ale jedna potíž: Nikdo nám nedá možnost volit tam, kde se rozhoduje o osudech celých států.
Nezbývá nám, než všichni, kdož jsme solidární se Srby, se s nimi alespoň identifikovat a nějak to dát najevo. Já jsem napsal článek...
