Ono vlastně nejde o úlety, leč o zúčtování s jeho více než dvacetiletou záškodnickou činností, které se tento technolog moci a intrikán permanentně dopouští proti demokracii, civilizaci a státu a která v poslední době jen vyvrcholila útokem na orgány činné v trestním řízení vedeným s neskrývanou sprostotou. Všude v civilizovaném světě by to byl jeho politický konec. Úletem – velmi nepravděpodobným – by naopak bylo, kdyby Kalousek udělal někdy něco dobrého a nezištného.
Nebudu tady opakovat všechny jeho rozvratné činy, protože jsem se jim mnohokrát už věnoval (naposled zde, zde, zde a zde). Nemohu však přijmout, že ani po událostech posledních týdnů, které obnažily Kalouskovu odpornou podstatu zcela veřejně, tento dryáčník nezmizel z politického života a setrvává ve funkci, která mu umožňuje zásadním způsobem ovlivňovat ekonomickou – a nejen ekonomickou - situaci českých občanů na mnoho generací.
Mediokracie straní Kalouskovi
Jak je to možné? Velká média skutečně docela zásadně ovlivňují veřejné mínění. A drtivá většina si vůbec na Kalouskovi nesmlsla, jak mohla; naopak. Zdá se, že poté, co se prezident zastal Lessyho, kritika Kalouska je v médiích tabu. Spíše se zdá, že se stalo žádoucí očerňovat policejního prezidenta a překrývat Kalouskovy kauzy jinými tématy. A skutečně, je to osvědčená taktika, jak dosáhnout, aby sebevětší aféra vyčpěla. Jen si vzpomeňme, jak v menším měřítku se Kalouskovi totéž podařilo u jeho bytových machinací (spojených se zbrojařem Hávou), jež naopak Grossovi zlomily vaz (tedy aspoň v politické rovině). Ono už to tak bývá, že velký podvodník dojede na malichernostech, když je ovšem vůle.
Měli bychom si uvědomit, že většinu médií ovládají pravdoláskaři nebo jejich němečtí spojenci. Soudem certifikovaný gauner Bakala jistě nepůjde proti svému kumpánu Schwarzenbergovi a potažmo Kalouskovi, takže Hospodářské noviny jsou zcela na jejich straně. O tradičně havloidních Lidových novinách lze říci něco podobného. A Česká televize, to je bašta pravdoláskařů už od jejich bivakování z doby televizní krize až po dnešního Václava Moravce. Český rozhlas je uhněten ze stejného těsta (a z našich nedobrovolných příspěvků).
MF DNES proti TOP09 hlas nezvedne
Zklamala mě také MF DNES, která nedokáže zapřít svůj německý kapitál. Když si vezmu za příklad jen výtisk z 30. července, tak Karel Steigerwald tam v článku „Policie v ráži“ de facto hájí politiky před policií (tedy vlastně Kalouska). Alena Slezáková v komentáři „Vyhoďte ho z okna ven“ zase mimochodem obhajuje „šelmu ryšavou“ Zikmunda, ale hlavně brojí proti velmi aktuálnímu odkazu pražských defenestrací. Že by tušení?
A na stejné stránce Jiří Kubík ve sloupku „Prosím zatněte zuby a hlasujte: Fischer, nebo Zeman“ dělá reklamu prezidentskému kandidátovi Fischerovi tím, že anticipuje jeho vítězství a předvádí své preference. Přitom Fischer je člověk zcela loajální starým pořádkům a politice TOP09, jimž byla poplatná jeho přechodná vláda. O den později Jana Bendová pléduje za vrácení tzv. ukradeného majetku církvím. To je ostatně jedna z nosných linií MF DNES. Kdyby nám vládli sudetští Němci spolu s Řádem německých rytířů, nenapsali by nic jiného a pod všechno by se mohli podepsat.
Aktuální Kalouskovy časované bomby (daně a církevní „restituce“)
Tak aspoň připomenu z jiného soudku, jak Kalousek rozvrací českou ekonomiku svým naprostým amatérismem. Lidé po zvýšení DPH přestali tolik nakupovat a jen u zboží ve vyšší sazbě došlo k propadu o 70 miliard korun. Prostě daňová kosa už narazila na kámen koupěschopné poptávky. Avšak to nebrání tomu ekonomickému alchymistovi, aby nechal schválit pro příští rok další zvýšení obou sazeb. Milionářská daň zase Kalouska usvědčuje, že si na pravicového politika jenom hraje.
A nesmíme zapomenout na stěžejní majetkový převrat, který Kalousek spolu s Nečasem prosadili ve formě církevních „restitucí“. Musíme si uvědomit, že kromě desítek miliard, které budou ještě naši vnuci splácet církvím, a kromě vydání nemovitého i movitého majetku, tak katolická církev se stane v ateistickém Česku největším vlastníkem půdy. Předpokládá se vydání až 200 tisíc hektarů polí, lesů a dalších pozemků (církve vykazují téměř 262 tisíc hektarů). Pro srovnání, dosud největší držitel pozemků – Babišův Agrofert – ovládá 57 tisíc hektarů, ale v tom jsou zahrnuty i pronájmy. Jen pozemkový fond pro církve blokuje 49 tisíc hektarů.
Pokud zákon projde v Senátu a pokud jej podepíše i prezident, bude katolická církev zdaleka kapitálově nejsilnějším vlastníkem půdy v České republice. V tomto rozsahu už zdaleka nejde o nějaké farnosti. A je vůbec otázkou, zda půjde ještě o kapitál český, nebo daleko spíše vatikánský. Takový anachronismus nás vrátí někam před První republiku a otevře i restituční nároky dalších zahraničních subjektů. Všichni, kteří jsme nic neukradli, se máme i s potomky skládat na to, aby církev dosáhla zničehonic postavení a vlivu, které jí u nás naprosto nepřísluší. Je to válka o zásadní zlom, jaký nemá v mimorevolučních dobách obdoby, srovnatelný snad jen s Bílou horou.
A to není vše
Aby nezůstal Kalouskův kumpán Schwarzenberg pozadu, tak připravuje nevýhodnou „výměnu“ pražského Lobkovického paláce za nespecifikované pozemky v Berlíně. Předání takového skvostu nevyčíslitelné hodnoty do cizích rukou se snaží bránit i jeden z potomků tohoto rodu - Jiří Lobkowicz. Naše vláda ovšem takové ohledy k historickým památkám a národnímu bohatství vlastního státu nemá. Ale to už je další příběh...
Stejně tak je nošením dříví do lesa znovu připomínat Drábkův útok na důchodový systém. V dnešní době, kdy jsou celé měny ohroženy pádem či hyperinflací, by jen blázen svěřoval své dlouholeté úspory soukromým penzijním fondům.
S Kalouskem u moci se nelze smířit
Někteří čtenáři se mi smějí, že zatímco se snažím burcovat veřejnost proti Kalouskovi a jeho TOP09, tak on v poklidu vegetuje dál. Vysmívají se vlastní hlouposti a krátkozrakosti, která umožňuje, že v české politice je dovoleno vše, co v civilizovaných zemích by podobné sprosťáky dávno smetlo. Smějí se mému „mávání motýlími křídly“. Zapomínají, že každý požár začíná z malé jiskry.
A proto nepřestanu Kalouskovy nehoráznosti, zhůvěřilosti, prospěchářství a záškodnictví připomínat dál. Jsem si vědom, že účinek bude úměrný tomu, že nemám přístup do nejčtenějších médií. Ale vzdát se to nesmí. Jde o víc, než by se mohlo zdát.
