...nejen s panem okresním hejtmanem. Dosud se mé obavy potvrzují, Hadamczikovi se zatím omlouvat nemusím. Škoda, rád bych se mýlil.
Před začátkem olympijského hokejového turnaje jsem včera napsal článek „V Soči jdeme na Švédy. Dědci, do toho!“.
V kostce řečeno, zkritizoval jsem v něm Hadamczika za to, že:
- vzal málo evropských hráčů zvyklých na větší kluziště (zejména z „domácí“ KHL);
- při nominaci vůbec nenavázal na turnaje Euro Hockey Tour (zkoušky vyšly vniveč);
- herní systém se tak nevytvářel perspektivně a kostra mužstva nevznikla;
- hráči nastoupili rovnou „z letadla“ do turnaje;
- mix mužstva je příliš vychýlen v neprospěch mladších hráčů;
- při nominaci argumentoval typy hráčů pro jednotlivé řady, ačkoliv vždy chaoticky míchá sestavou, což se zase potvrdilo;
- nevzal Hudlera, jenž by při jakémkoliv výpadku mohl nahradit někoho ze zkušených tahounů.
Ukázalo se, že nejsme jako Kanaďané nebo hokejisté USA, kteří dokážou díky svému stylu (dosti podobnému švédskému i finskému) naskočit do turnaje bez přípravy, aniž je to znát. Myslím, že náš (a také ruský) styl je založen více na tom, jak se hráči sehrají. V rozhovoru to potvrdil i „američan“ Eliáš. Na to Hadamczik vůbec nebral ohled a to se hned v prvním zápase vymstilo. Zpočátku hráči vůbec nevěděli, co a jak hrát.
V diskusi mi bylo vytýkáno, že „moje pravda“ se nepotvrdí, ani kdyby došlo na má slova. Prý nikde není psáno, že by „moje“ sestava uspěla. Ale to je velké nepochopení. Já jsem jen NAMÁTKOU vyjmenoval hráče, kteří na olympiádu nejeli a připadali by třeba v úvahu. Žádnou alternativní sestavu jsem neskládal a jsem si vědom, že k tomu nemám ani informace. Snad jen ten Hudler byl nejkřiklavějším důkazem trenérovy zvůle.
Nejsem hokejový trenér ani odborník. Ale některé věci jsou obecné a vlastní všem kolektivním sportům a technickým disciplínám. Jen hvězdy nedělají tým (vzpomeňte na Real Madrid s Beckhamem, Figem a Zidanem). V týmu musejí být mladší hráči a typy na černou práci, kteří to odbruslí, když to hvězdám nejde. U každého kolektivního sportu hraje roli sehranost (připomeňme si hru Švýcarů nebo kdysi dlouhodobě budovaných akademických týmů USA). A je to vždy „v hlavách“, když i to kolektivní sebevědomí se musí budovat.
Takže odmítám, že když se naplní mé obavy, že to o ničem nesvědčí. Rozbor důvodů prohry je vždycky poučný. A když ty argumenty leží na stole předem, nelze před nimi zavírat oči. Divadelní kritik také většinou nepíše hry, ani já neumím trénovat a nesestavuji vlastní mužstvo. To neznamená, že nemohu vidět do oči bijící chyby.
A to už jsem nezmínil, že velkou roli hraje psychická pohoda. Neznám jiného reprezentačního trenéra, který by byl v konfliktu a ve - veřejně propíraných - sporech s tolika adepty hokejové reprezentace. Mrzí mě to, Hadamczikovi jsem fandil.
Také teď budu držet palce a budu rád, pokud na má slova nedojde. Pokud bych však měl sestavovat sázkařské kursy, české šance bych musel výrazně snížit o výše uvedené výhrady. A tady se ukáže ona pravda této predikce.
Nejen fotbal, ale ani hokej nemá logiku. Na Čechy bych si nevsadil, ale věřit a fandit mohu :-)
PS K tématu, tedy k výše odkazovanému článku, se budu průběžně vracet. Bude-li důvod, omluvím se, a to velmi rád.
