Ústavní soud zrušil část zákona o elektronických komunikacích a příslušné vyhlášky o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání.
Tuto zvrácenost jsem zde kritizoval 25. dubna 2008 v článku „Martine, za takovou novelu bych se šel utopit do hnojůvky.
Tehdy jsem mj. napsal: »Sledují nás kamery, mýtné brány, satelity vč. GPS, Echelon, karetní asociace, telefonní a mobilní operátoři, připojovatelé k sítím, internetoví vyhledavači, teď nám ještě kdekdo leze do počítače. Různé státní - a dokonce i nestátní - složky mají mít přístup do centrálních databází...Na letištích se odehrávají šaškárny přesahující zdravý rozum. V zájmu naší „svobody" nás budou hlídat i kamery, které vidí pod šaty. Budeme povinně odevzdávat biometrické údaje a hlásit CIA, co jsme měli v letadle na oběd. Otisky prstů už dáváme, jako za komunistů kriminálníci (omlouvám se disidentům).«
Podstatná je i tato pasáž: »Z každého excesu nějakého marginálního jevu nám stát - údajně pro naše vlastní „dobro" - dekretuje čím dál tím tužší zákony, disciplínu a plošný dohled, který nemá v některých směrech obdoby ani v tom, co pamatujeme ze socialismu. Terorismus je takovým zaklínadlem, že kdyby jej ve světě nebylo, musel by se tak jako tak vymyslet.«
O té doby stále přituhuje. A tak jem házel hrách v podobě dalších článků na zeď občanské otupělosti, naposled zde, tady a tu.
Ústavní soud mi v tomto případě dal za pravdu. Radost mi kalí však to, že jsem přesvědčen, že by se toho neodvážil, protože záminkou byla direktiva EU, kdyby předtím obdobně nerozhodl Spolkový ústavní soud Německa. A tak se v mých očích Ústavní soud nerehabilitoval ani svým předchozím verdiktem, který potvrdil volby v Praze, jak jsem o tom psal nedávno tamhle. Mám totiž v dobré paměti, kterak Ústavní soud na popud německého velvyslance zrušil státní suverenitu ČR (pro připomenutí).
Ústavní soud ale správně nasvítil i farizejství některých rádoby pravicových poslanců, které usvědčil, že podávají návrh proti znění zákona, které sami podpořili. Konstatoval: »V posuzovaném případě nejen že skupina navrhovatelů je složena zejména ze zástupců politických stran, jež se v současnosti podílejí a rovněž v době podání návrhu se podílely na výkonu vládní moci a v Parlamentu České republiky disponovaly a dále disponují většinou potřebnou ke změně napadené právní úpravy, ale navíc, a to nemůže Ústavní soud ponechat bez kritické poznámky, se z drtivé většiny svým souhlasným (!) hlasováním v průběhu legislativního procesu na přijetí napadené právní úpravy přímo podíleli.«
Mě osobně zklamal Martin Říman z ODS, kterému se vysmál i jeho předchůdce z ČSSD Milan Urban a který se zaštiťoval direktivou EU jako před ním Špidla nebo Součková tyranizující potravináře, prodejce a restauratéry (viz koblihová šikana). To už je ale tři roky.
Jenže tak to bylo s celou ODS, nejdříve za Topolánka a posléze za Nečase. Z euroservility přes silná slova neslevili, naopak. A tak kromě svobody, tedy svrchovanosti osobní, přicházíme i o svrchovanost národního státu.
Posledním příkladem byl pakt stability pro euro. Nečas sice udělal ramena a do paktu jsme nevstoupili. Zatím. Jenže my jsme ho měli zablokovat jako odporující smluvním základům EU. Tady se totiž vytváří unie fiskální, která chce harmonizovat daně, rozpočty a přerozdělování. Činí tak pod záminkou problémů, která si eurozóna způsobila tím, že státy přijetím eura přišly o nástroje (směnné kurzy, úrokové sazby), jimiž bylo možné čelit hospodářské nerovnováze – aktuálně mezi severem a jihem.
A v plánu je unie politická, která dovrší demontáž státních útvarů. Pak už nebudeme před podobnými nesmysly, jaké nyní zrušil Ústavní soud, chráněni vůbec. Nakonec Ústavní soud, pokud vůbec zůstane, se stává jen územní pákou Evropského soudního dvora.
Bohužel v našem parlamentu nevidím stranu, která by tomu zabránila nebo aspoň čelila. A tak budeme mít poslance, kteří jako loutky budou pod hrozbou pokut jen implementovat legislativu EU. Nač pak budou volby? No abychom si zvolili ty, jejichž prostřednictvím se budeme podílet na výhodách této integrace. Někdo přece musí přerozdělovat, sedět ve správních radách a vůbec čerpat nejrůznější výdobytky...
