Bohouš Sobotka není žádný myslitel. Ovšem Gajdůšková je pro mě synonymem okázalé hlouposti, které se nekorektně, ale přiléhavě, říká ´slepičí´. Teď nevím, kdo vlastně utváří zahraniční politiku socanů.
O té evropské frašce ke dluhové krizi Sobotka - se symptomatickou přezdívkou Dluhoslav – prohlásil: „Když se podíváme na to, že třiadvacet zemí se připojilo a čtyři váhají, tak je jasné, kde je izolace a kde je centrum rozhodování.“ Kdyby byl býval mlčel, nemusel ze sebe udělat kašpara.
Pan Sobotka ukázal, že pro něj je primární stádní chování. Budou-li ostatní skákat do studny, skočí hned za Gajdůškovou. Stačí k tomu pokyn z Brusele, Berlína či Paříže. Hlavně nevyčnívat! Hlavně nemít svůj rozum! Za prvé toto není politika, ale nanejvýš Pavlovův reflex, a za druhé pan Sobotka neskáče jen za sebe, ale chce s sebou strhnout i všechny Čechy.
Také by mohl pochopit, že rozpočtoví hříšníci jako Řecko, Itálie, Španělsko nebo Portugalsko jsou v situaci příznivé pro externí diktát. Ostatně byli zavedením eura připraveni na lopatu. Proč se nezamyslí nad zdrženlivostí Švédska, které nám jinak předhazuje jako zářný vzor? Proč ho nenapadlo přiklonit se k někomu silnému, s nímž můžeme mít částečně slučitelné zájmy, jako je Velká Británie? Navíc neumí ani počítat, protože mimo vzpurné Británie váhají kromě Švédska a Česka i Bulharsko, Dánsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Docela slušná síla k tomu s tím Merkozystánem něco udělat, než nám to zatrhnou úplně! Teď bych z naší strany očekával horečnou sebeobrannou aktitivitu na mezinárodním poli.
Nedávno jsem tady kritizoval Martina Hekrdlu. Ale i ten ve svém sobotním komentáři v Právu „Evropská komedie“ zcela logicky konstatuje: „To je takříkajíc na hlavu. Jakého podílu na ´centru rozhodování´ dosahují pokornou vstřícností rozpočtových hříšníků třeba takové Španělsko, Itálie nebo dokonce Francie, natož Portugalsko či Řecko?
To ale není všechno. Kromě toho, že je tragikomické, že Dluhoslav se nyní konjunkturalisticky pasoval na českého protagonistu rozpočtové kázně s německou supervizí, pro nás a zejména pro voliče ČSSD je horší něco zásadnějšího. Vizi vedoucí ke Spojeným státům evropským prosazují zejména finančníci, například německý ekonom Hans Redeker, hlavní měnový stratég americké banky Morgan Stanley (viz rozhovor v sobotních Lidových novinách), který deset let na stejné pozici zadlužoval investicemi v jižních zemích Evropy jednu z nejohroženějších bank, francouzskou BNP Paribas.
Co z toho vyplývá? Není to tak, že EU je globalizovanou politickou silou usměrňující globalizovaný kapitál. Je tomu právě naopak. Jestli se tato vize prosadí, sbohem sociální státe, vážení levičáci. Zůstanou jen dluhy, které navršili Sobotka s Kalouskem, jako nástroj cizího diktátu.
Gajdůšková to nepochopí, přesto nebo právě proto chtěla před „Lisabonen“ zavřít prezidenta. Nedělám si o Bohuslavu Sobotkovi žádné iluze. Ale je možné, že by to svéprávnému politikovi nedošlo?
Nebo zase budou chtít prezidenta, který se vyslovil proti devadesátimiliardové „půjčce“ zavřít do vězení nebo do psychiatrické léčebny? Jim nevadí ani to, že se zase ukázalo, že měl svého času zase Klaus pravdu jak s rozpočtovou kázní, tak s Lisabonskou smlouvou vedoucí k nekontrolované moci Německa a Francie. Hodně spoléhám na to, že prezident Klaus s podporou ČNB odvrátí ten tunel z našich rezerv do cizích bank.
Ať se přihlásí, kdo chce poslat dalších devět tisíc korun do Brusele. Komunisti měli kdysi taky Fond solidarity, ale vybírali tam po korunce. Teď hamižnost stoupla nade všecky meze. Najednou peníze zadlužených států nevadí. A není paradoxní, že peněženku občana nehájí socan Sobotka, ale pravicový Klaus?
A jak je to s tím levicovým mozkem, jaký předvádí třeba Gajdůšková a Sobotka? Přišel jsem na to, že rozhodující není žádný sociální stát. Nejvyšším imperativem pravověrného socana je – kromě vlastního dobrého bydla – najít si protektora. Levičák se bojí odpovědnosti postarat se sám o sebe. Klidně na individuální úrovni zaplatí za to, že o něj bude někdo „pečovat“. Když se levičák ujme moci, hned hledá v nadnárodních strukturách, komu by vlezl do análu.
A je to tak všude na světě. Přesvědčili mě o tom britští labouristé, kteří na Camerona kvičeli jak podsvinčata. Ani mocný a hrdý Albion nestačí k eliminaci jejich subordinačního a devótního založení. Oni jsou schopni naletět i francouzskému nacionalistovi Sarkozymu, i když reprezentuje odvěkého rivala, a to zvláště odpudivým způsobem.
Prostí lidé na tuto levicovou úchylku doplatí, protože se po nich vždy žádá, aby ji financovali.
