Ukradený Listopad: Kdo nám jej vrátí? Musíme se postarat sami!

Co bylo ukradeno, musí být vráceno? Houby s octem! Místo toho si máme ve vyhrnutých kalhotách a s kvótami v kapse vykračovat k nové zvrácené podobě socialismu a internacionalismu. Tam nás vedou nejen socialisté, ale i pravdoláskaři, pseudointelektuálové a pseudopravičáci.

Prostřednictvím EU je nám implantován evropský model socialismu, spočívající v regulacích, direktivách a fanatismu. Ovšem pozor! Je to doprovázeno rozvratem všech sociálních systémů 20. století a rozevíráním nůžek mezi skutečnou chudobou a nezměrným bohatstvím mezi lidmi, ale i státy. Přibývá lidí bez domova, kteří žijí v lidsky nedůstojných podmínkách, jež bychom nestrpěli ani u psů, zároveň však roste počet a majetek dolarových miliardářů. Mezi státy se obdobně rozevírají nůžky mezi věřiteli typu Německa a dlužníky typu Řecka, Portugalska a nově Španělska.

Nejsem levicového smýšlení, ale tady to překročilo míru, v níž je ještě možné, aby ti chudí, kteří svou poptávkou vytvářejí majetek bohatých, udrželi jejich úroveň bohatství. Kde nic není, ani smrt nebere. Když dlužník přijde o všechno, nejenže nesplatí závazky, ale ani nemá zač odebírat zboží a služby. A to je příčinou recese. Propracovali jsme se ke karikované podobě socialismu bez své sociální náplně. Výjimkou je pouze politicky „korektní“ pozitivní diskriminace parazitujících menšin.

Taky jsme se propracovali k nové podobě internacionalismu, který jsme chtěli v Listopadu opustit. Na jedné straně má podobu sebevražedného multikulturalismu, na druhé straně si sami prostřednictvím svých kolaborujících představitelů podkopáváme suverenitu vlastního státu. My jsme se chtěli zbavit Moskvy, ne předat kompetence – a to ještě ve větší míře – do Brusele.

Přesto jsou blázni, kteří chtějí bojovat staré války a po třiadvaceti letech nám stále předestírají zástupný cíl v podobě poražených komunistů. Ti skutečně nebezpeční sedí v Bruseli! Kdo chtěl, měl s domácími komunisty bojovat před Listopadem.

Ten nám však ukradli jen krátce poté, co jsme dozvonili klíči. Havel, z nějž zahraniční tajné služby udělaly symbol protikomunistického odboje, se začal paktovat s komunistou Čalfou, z nějž udělal „svého“ premiéra. V této tradici pokračoval, když jmenoval nevoleného komunistu a spolupracovníka StB Tošovského jako předsedu vlády ihned poté, co ten připravil stát o zlatý poklad a rozvrátil bankovní systém v ČR, aby jej „zadarmo“ získali zahraniční vlastníci i s bonusem českých daňových poplatníků. Teď nás mají v hrsti a potřebují ještě rychle zavést bankovní unii, aby mohli odsávat úspory českých občanů.

Havlovskou humanitu však nejlépe dokumentuje, že se stal autorem pojmu „humanitární bombardování“. „Lásku“ k Srbům projevil podporou agresorů proti Jugoslávii a svůj vztah k „pravdě“ prokázal šířením lží o zbraních hromadného ničení, které vedly k nesmyslné agresi proti Iráku, která otevřela brány k šíření islámu.

Tak prý si máme vyhrnout kalhoty a uctít počátek všeho polistopadového zla. Trochu to připomíná heslo komunistů „vyhrňme si rukávy“. Takové asociace ze starých časů jsem měl, když jsem v televizi viděl eurokomisařku Vivian Redingovou, která s výrazem Jiřiny Švorcové fanaticky deklamovala ságu o svém vítězství za kvóty pro ženy ve vedení velkých firem. Akcionáři tak budou volit uvědoměle své milenky do správních a dozorčích rad. Nepochybně to přispěje k naší prosperitě.

A tak si myslím, že bychom si neměli vyhrnovat ani kalhoty, ani rukávy a místo církevních „restitucí“, za něž také nikdo klíči nezvonil, bychom měli restituovat ten étos, který nám po Listopadu ukradli. Prvním předpokladem je, vyházet všechny „zloděje“ a vlastizrádce. Samet už ovšem není na místě.