To, co se mu jako trenérovi podařilo s fotbalovou Plzní, to má obdobu jen u nejlepších z nejlepších. Srovnal bych jej snad s Guusem Hiddinkem, který se ovšem pohybuje ve vyšších sférách. Ale my Češi můžeme být právem hrdí na Pavla Vrbu, a to nejen z perspektivy fotbalové či sportovní. Příznačné je, že můj názor potvrzují a dávají najevo i jeho svěřenci.
Tento sympatický trenér právě oslavil 49. narozeniny vítězstvím nad Atléticem Madrid. Dovršil tak vítězství ve skupině Evropské ligy, což je neskutečný úspěch. A nejen to, Viktoria Plzeň hrála velmi sympatickým způsobem a také nastřílela nejvíce gólů ve skupině.
Není tak obtížné dosahovat úspěchů s evropskými velkokluby, jak se to léta daří třeba Mourinhovi nebo Fergusonovi (i když teď oba neprožívají nejšťastnější chvíle). Někde mezi touto elitou a Pavlem Vrbou slaví obdobné úspěchy trenér Borussie Dortmund Jurgen Klopp, který překvapil Evropu skvělými výkony mladých hráčů.
Prosadit se však s mužstvem z malé země, je však stále obtížnější. I v této perspektivě musíme vnímat Vrbovy úspěchy. Je to nejen sportovní fenomén, totiž propojený trh ve všech oborech vede k restrukturalizaci, kdy mocní a bohatí se stávají ještě mocnějšími a bohatšími a slabí a chudí ještě slabšími a chudšími.
Ve fotbalu k tomu napomohla i Evropská unie, která zarazila limity cizinců v klubech. Není to tak dávno, co v anglických klubech hráli převážně Britové, v e španělských Španělé a v italských Italové. Když tyto bariéry padly, okamžitě se zvýšila poptávka po nejlepších hráčích z chudších zemí a jejich menších klubů, což mimo jiné vede i k nesmyslně předimenzovaným odměnám hráčů. V této konkurenci pak menší kluby nemají rovnou šanci a stávají se zásobárnou hráčů pro giganty.
Dokonce i historicky etablované kluby se skvělou výchovou mládeže dnes opouštějí své pozice. Vzpomeňme Ajax Amsterodam nebo Benficu Lisabon. Obdobný přesun nejlepších mladých hráčů probíhá i v hokeji, zejména do NHL, ale dnes už i do KHL. Prostě, kdo maže, ten jede. V chudších poměrech udržet konkurenceschopné mužstvo se rovná zázraku.
A takový se podařil Vrbovi s Viktorií Plzeň. A to přesto, že z loňského úspěšného týmu, který zazářil jako kometa, přišel o nejlepší hráče Pilaře, Jiráčka, Petrželu, Rezka i Bystroně. Místo nich vyrostli třeba Darida nebo Štípek. Na rozdíl od Bílka, který si z Hovátha tropil šašky, udělal Vrba z tohoto „taťky“ kapitána a duši mužstva. Klobouk dolů před takto koncepční prací!
Vrby si vážím, že všechno – včetně útoků Křetínského – ustál. Nejsem fanouškem Plzně, já přeji Baníku. Ale komu čest, tomu čest. Jsem rád, že mohu napsat pozitivně laděný článek, protože při popisu politiky se mi to nedaří. To platí i o generalitě českého fotbalu, zoufalého trenéra Bílka z toho nevyjímaje.
Pane Vrbo, dodatečně přeji všechno nejlepší a také mnoho sportovních úspěchů. Můžeme být na Vás hrdí jako na všechny, kdož ve svém oboru přinesli naší zemi úspěchy.
