Včera MF Dnes otiskla jeho článek „Mám dost kroupových jelit“. Bylo od redakce velice chytré, že nám umožnila, abychom si připomněli, o jakého duchovního giganta naše vrcholná politika přišla.
Před tímto velikánem blednou i aféry obestírající Bártu a jeho stranu, jež v tomto srovnání se mi jeví jako neškodný folkór, pokud si tedy člověk uvědomí, čemu jsme unikli. Byl jen jeden stejně nabubřelý fanfarón, a to jeho dvojče Paroubek. Zatímco Bárta je schopný amatér, oni dva byli neschopnými profíky. Oni tady institualizovali systém, který bez ohledu na pravo-levé dělení u nás dovedl k vrcholu pragmatický klientelismus na pomezí zločinu. Dnes ho reprezenzuje už jen Kalousek.
Těšme se, že nové nestandardní politické figury přispěly k rozvratu toho nedávno standardního marasmu. O co méně se o něm psalo, o to více Dalíkové, Langrové a Řebíčkové či Tvrdíkové, Rathové, Dimunové a Bendové rozpřahovali své špinavé pařáty. Abych byl spravedlivý, ta první slupina zřejmě zbohatla více. Dnešní amatéři si jen pouštějí pusu na špacír, včerejší „profíci“ v šeru přesouvali beztrestně miliardy. A možná, že to jsou zase oni „profíci“, co dnes amatéry skandalizují. Topolánek, tím, že se připomněl, je zase částečně rehabilitoval. Mohlo to být horší!
Topolánek nevysvětlil, proč jeho fámulus a přítel Dalík bez státní funkce jednal o zbrojních zakázkách. Žádná odpověď je taky odpověď. Myslím, že je jasné, že zajišťoval přesměrování toků „provizí“ z původních zadavatelů na na nové mocipány. Vždycky se to tak dělá. Udělá se »Bu Bu Bu« na dodavatele, potom se obchod uzavře za ještě horších (tedy pro stát) podmínek (viz třeba Pandury).
Je směšné, že Topolánek vše shazuje na Šedivého nebo Parkanovou. Dokonce i příznivci budovatelských písní musí pochopit, že ministryně obrany neměla duševní výbavu na to, aby naplánovala, že se zmocní miliard. Ona v té době zaníceně a zadarmo (když nebereme v potaz ministerský plat) opěvovala prapor „hvězd a pruhů“. To Dalík s Topolánkem zatím „zpívali“ jiné árie.
Nechutné je, jako ostatně celý Topolánkův život, jak se snaží házet špínu kolem sebe, aniž by dal jediný důkaz své proklamované čistoty. Špínu hází na Vondru, Cepla i Wagnerovou. Zvláště od něj je to velmi farizejské, když se snažil ODS rozkročit až k Havlovi. Byl to on, kdo si vzal Vondru, Schwarzenberga a dokonce Kocába do vlády. Teď otočil, jako předtím už mnohokrát a naposled, když po siláckých řečech podepsal skutečný shit – Lisabonskou smlouvu.
Co mu především neodpustím, že v článku kydá hnůj na vlastní zemi. Činí tak s drzostí člověka, který byl více než tři roky za ty poměry odpovědný. Odvážil se dokonce zaklínat svobodou, kterou jeho vláda oklešťovala. Jsem rád, že připomněl, jaký smrad po něm zůstal. I když je dnes situace v naší politice blízká frašce, přesto není tak beznadějně tragická, jak věstily Topolánkovy časy. Ledy se pohnuly a naděje na změnu ožily.
Topolánek předvedl nejen výše komentovanou faleš, ale i svou prázdnotu. Úrovní svého článku – a doslova jeho prázdnotou - ji zcela zbytečně exhiboval. Můžeme jen žasnout, s jakou duševní výbavou to lze dotáhnout až na „předsedu EU“.
