Poznal jsem, že je tady spousta lidí, kteří podléhají bludu. Jsou to ti, kteří politiky rozřaďují do fanklubů jako popové hvězdy. Pak nepoznají, že ty žánry nejen nejsou slučitelné, ale jsou i v rozporu.
Politici toho často zneužívají, nevymezí se jednoznačně proti jinému pojetí světa a politiky, pokud by se měli dotknout jiné respektované ikony, zejména historických velikánů. A to přesto, že jinak salámovou metodou rozkládají jejich odkazy.
Je to velmi pokrytecké a zákeřné. Takto se například Václav Havel přihlásil k odkazu Tomáše Garriguea Masaryka. Vědomě se snažil, aby jej lidé chápali jako jeho nástupce. Přihlásil se k masarykovským atributům prezidentského úřadu, kdy funkci pojal jako postavu nadstranickou, která se místo na prosazování konkrétního politického programu orientuje na obecnější filosofické a politické otázky a kdy se stylizoval do role mravní autority s mezinárodním přesahem.
Ve stínu obnovovaných pomníků TGM tak Havel skrýval, že nemá jeho vzdělání, že místo filosofie uplatňuje postmodernismus, místo vědy metafyziku a místo víry salónní levičáctví a elitářské mudrování. Vrcholu to dosáhlo při jeho trapné roli „humanitárního bombarďáka“. Zásadní rozdíl je také v charakteru. Zatímco Masaryk byl chlapsky přímočarý (viz hilsneriáda), Havel byl tajnosnubný okopávač kotníků (viz neadresné kritiky namířené proti Klausovi).
Zmiňovat Masaryka v souvislosti Havlem by bylo jeho urážkou. Masaryk by Havla vypráskal jezdeckým bičíkem. Vždyť tento kosmopolita-pozér podrývá samotnou existenci státu, který Masaryk vydupal ze země. Je to národní masochista Havel a jeho následovníci, kteří Masarykovo dílo rozvracejí. Není většího antagonismu!
Mezi ty, kteří zneužili globalizace a posloužili jako prostředek k demontáži státu, patří i trojští koňové, které všechny Havel vysadil v lůně domácího nepřítele. Jsou to mezi všemi: Vondra, Kocáb a Schwarzenberg. O tom posledním jsem psal zde: "Fenomén Schwarzenberg – epochální cesta do předminulého století".
Než tuto záležitost po reakcích na zmíněný článek ještě rozvinu, chtěl bych k Havlovi nadto dodat, že se mu podařilo svým blátivým myšlením infiltrovat Univerzitu Karlovu, zejména Fakultu sociálních věd a hlavně obor antropologie, který je zaneřáděn pavědou podle Grofa a Neubauera, jež neměla obdoby ani za komunistů. Jde o devastaci myšlení, oceněnou i Bludným balvanem, která tak vychovává mladé oběti tohoto úpadku.
A teď ke Schwarzenbergovi. Osobně bych neměl problém jít s ním na pivo. Není ve mně žádná zášť, může to být sok, kterého by bylo možné si vážit. Dokonce jej chápu v jeho rodinné anamnéze. A jednoznačně věřím i tomu, že on se do vlády necpe, aby si majetkově přilepšil.
Zajímavé byly reakce na můj předchozí článek. Opominu ty duše naivní, které si Schwarzenberga idealizují jako někoho mezi Karlem Gottem a princeznou Dianou. Jejich popartové vidění světa jim neberu. Ti ostatní se však rekrutují výhradně z nostalgiků po Rakousko – Uhersku. Dnes to schovávají za mlžnou clonu Evropské unie.
Ale pozor! To byla pro český národ doba temna. Doba českých služek a podkoních. Je třeba natvrdo říci – to, co oni nepřiznávají otevřeně -, že tyto reminiscence zákeřně podrývají nejen základy našeho státu, ale i Masarykovo dílo a smyl jeho života. A vysmívají se všem obětem, které za samostatný stát položily život. Žádné lavírování a havlovské náznaky zde nemají místo. Ten, kdo podrývá základy vlastního státu, který jsme zdědili, je vlastizrádce.
Nejsem žádný šovinista ani nacionalista. Žádnému státu neupírám stejný nárok. Jestli mě chtějí přesvědčit o konci národních zájmů, ať to zkusí vykládat Schwarzenbergovým kumpánům v Kosovu. Češi jistě nemají expanzivní choutky, jen vždy s menším či větším úspěchem museli tu svou hroudu hájit před nacionalismem cizím.
Na druhé straně si nemyslím, že bychom měli neustále čecháčkovsky vzývat nějakého protektora, který by se o nás postaral. Jsem dokonce přesvědčen, že nejlépe bychom to dokázali sami. A nebýt druhé světové války, nebylo by u nás ani komunismu a patřili bychom k nejvyspělejším státům světa. A to nejen v hokeji :)
A musím vyvrátit ještě jeden falešný argument, že druhou světovou válku nevyvolal revanšismus zaměřený proti výsledku první světové války, ale jen německý nacionalismus. Jako by šlo oba faktory oddělit. I samostatné Československo bylo přece důsledkem první světové války, a proto bylo napadeno. Takže návrat do předminulého století je pro Čechy fatálnější než návrat do minulého století, kdy byla ustavena novodobá státnost, a to přes všechny komplikace. To za prvé.
A za druhé, Německo přece bylo v první světové válce součástí Centrálních mocností. A svou roli hrál také pangermanismus, jazykově (nejen!) kompatibilní s Rakouskem. Třetí říše a NSADP kooptovala tuto ideologii. Takže pangermanismus hrál roli v obou světových válkách.
Jen blázen může českému vlastenectví nasazovat oslí hlavu nacionalismu a klást jej naroveň německému nacionalismu a nacismu. V tomto nepochopení mají zdroj všechny ty hloupé iluze o zářné budoucnosti v lůně EU.
Už dnes jsou národní státy oslabeny natolik, že čelit v našem koutě Evropy neopangermanismu bude obtížné. Zvláště tehdy, když nás v EU budou reprezentovat ctižádostiví popletové typu Havla a klanoví pragmatici typu Schwarzenberga.
