Málokterý pojem je tak zdiskreditovaný a vyprázdněný jako právě „reforma“. Zneužil ho už snad každý politik, který se dostal k moci.
Je třeba si uvědomit, že reforma vždy znamená rozvrat nějakého stávajícího systému. Ten, i kdyby nebyl ideální, má tu zásadní přednost, že se již usadil. Teprve totiž po určité době se spontánně, i když jaksi kauzálně, přestaví množství vazeb systému, i těch nepředvídatelných, k nějaké elementární efektivitě.
Reforma vždy znamená šok. Nese s sebou vždy nebezpečí nezamýšlených a nedohlédnutých negativních efektů. K reformám tedy vždy musí být nezvratný závažný důvod, který přesahuje jedno volební období. Nic není škodlivějšího než neustálé reformy reforem. Vynakládají se společenské náklady na změny, které se ani nedostanou do fáze, kdy by mohly začít přinášet ovoce.
Skutečné reformy
Jsou historické zvraty jako v roce 1989, které vyžadují reformy, protože evoluce se již vyčerpala a došlo k revoluční změně. Tehdy také je po těchto změnách nezpochybnitelná společenská poptávka. A je třeba také říci, že do čela reformního hnutí se musí postavit osoba nejen důvěryhodná, ale také charismatická, která občany dokáže „pobláznit“ a přesvědčit, že náklady s tím spojené budou pouze přechodnou obětí. Důležitá je nejen úrčitá úroveň společenského nadšení, ale i nezvratnost těchto změn. Metoda ode zdi ke zdi by byla zhoubná.
Reformy po roce 1989 našly svého hegemona ve Václavu Klausovi. Tuto historickou úlohu naplnil v zásadě bez větších kotrmelců, i když ve zpětném zrcádku se najdou chyby; některé objektivní, jiné jen subjektivně vnímamé; některé jeho, jiné pod tlakem okolností a cizích zájmů.
Přesto, že jsem tuto transformaci právě zhodnotil kladně, i tehdy se objektivně rozvrátily některé systémy, které fungovaly a měly zůstat zachovány. Namátkou mě napadají obchodní zájmy v některých zemích, a to nejen v Rusku a Číně, zájmy našich zbrojovek, prodej vodáren a plynáren do zahraničí nebo devastace našeho zemědělství, kterou symbolizuje třeba osud cukrovarnictví.
Průvodním jevem všech reforem objektivně a nevyhnutelně jsou i tyto přehmaty. A pak je třeba nositeli těchto změn věřit, že pozitiva převáží všechna negativa. Také je třeba věřit, že bez reformy by to bylo horší než s reformou. Je třeba věřit, že změny jsou nejen nezbytné, ale i dlouhodobé, jež příští vláda nebo okolnosti zase nezmění. A hlavně je třeba věřit, že „reformy“ tady nedělá nějaká úzká skupina vychytralců jen kvůli svému prospěchu.
Kalouskovy nezodpovědné hrátky
Jestli existuje v naší politice nedůvěryhodná persona, jíž se nedá věřit ve smyslu předchozího odstavce absolutně nic, je to právě šíbr Kalousek. Vše, co v politice dělá, je motivováno pouze jeho vlastním prospěchem. Je schopen se spojit s komunisty, zradit vlastní stranu nebo účelově šermovat nějakou pravicovou mantrou. Nyní máme možnost vidět, jak zákeřně se umí chovat ke svému oslabenému koaličnímu partnerovi. Vzhledem k jeho minulosti a vazbám by už měl sedět úplně někde jinde než ve vládě.
Tento člověk by měl být garantem reforem na desetiletí dopředu? I když se snažil obklopit lidmi s potenciálem popularity jakou mají ministři Schwarzenberg nebo Heger, svou pravou tvář ukazuje prostřednictvím Drábka. Nejde jim vůbec o blaho občanů, ale o své ekonomické zájmy.
Je až směšné, že to, co Kalousek s Drábkem představují, by se mělo považovat za nějakou reformu. Vždyť je to ode zdi ke zdi. Kotrmelce kolem sazeb DPH je z toho usvědčují. Ostatně psal jem o tom již v článcích: »Koalice k "reformě": „Stoupáme?“ „Ne, klesáme!“« a také »Klaus si vychutnal ty bezradné zmatkující chaoty«.
Obdobně se licitovalo kolem povinných či nepovinných fondů nebo kolem děditelnosti či propadnutelnosti naspořených peněz. Všechny tyto zmatené hrátky mají ještě jeden vedlejší efekt, že rozvracejí stávající systém penzijního připojištění. Ale to nevadí, ty správné penzijní fondy budou teprve ty Kalouskovy (Drábkovy), o jejichž licenci rozhodnou tito výtečníci.
Na závěr připomenu, kterak v rámci Kalouskovy daňové reformy se má zrušit superhrubá mzda. Byl by to chvályhodný počin. Jenže, kdo tento ekonomický zločin, kdy se platí daň z daní, zavedl? Byl to právě Kalousek v Topolánkově vládě!
Můžeme věřit takovému „reformátorovi“? Nejdříve něco pokazí, aby to pak s velkou pompou "napravoval". A o tom všechny ty „reformy“ jsou. Zaplatíme to však my.
