Dovedu si představit, jak se Topolánek a jeho klaka museli bát Klausova projevu, zvláště, když dal předtím prezident některým svým učedníkům najevo, že pro jejich nynější počínání existuje jediné pojmenování: ZRADA.
Báli se veřejné kritiky, protože dobře věděli, že mají máslo na hlavě. Klaus je však zaskočil a v praxi jim předvedl, jak hrají Mistři. S velkorysostí až nostalgickou se ODS poděkoval. O své „bývalé" neřekl nic špatného. Špinavé prádlo za špindíry nepropíral. Dokonce se eufemisticky a vlídně zmínil o směřování ODS ke středu, ačkoliv mohl mluvit o bezzásadovosti, nedůvěryhodnosti, oportunismu, konjunkturalismu a kolaboraci. Ať se chytí za nos potrefení, veřejně obávaná slova nezazněla.
Přesto byla přítomna a budou se nad jednáním kongresu vznášet jako deka. Účinek Klausova projevu tak je mnohonásobně větší, než by byla pouhá kritika, na níž se oponenti jistě připravovali.
Klaus odešel jako král.
ODS zůstala se svými problémy. A zakladatel ztratil víru, že si je strana vyřeší. Myslím si to taky. Mýlím se?
Volba vedení to ukáže.
PS Všimli jste si, jak zmlknul všudypřítomný Paroubek? Jemu teď stačí, že mluví Topolánek. Oranžové tornádo sílí. Modrá obloha není na dohled. Vůbec - nad Evropou se stahují těžká mračna.
