Za těmito názvy stran se skrývá OPORTUNISMUS. V době bipolárního světa mohla být sociální demokracie chápána jako strana komunistická, jež se vzdala totalitních prvků, tedy levicová strana s lidskou tváří.V době, kdy kapitalismus zvítězil ve studené válce, však získala sociální demokracie postavení béčka na pravé straně politického spektra.
Jde v zásadě o takovou alternativu konzervativních stran, která se liší jen tím, že ještě více akcentuje regulaci a „osvícené" přerozdělování a oklešťuje svobody, někdy až na samotnou mez totality. Takže jde o kapitalismus, paradoxně rezignující na poslední zbytky liberalismu. Reprezentantem může být Blair. Reprezentantem sociálního demokrata v opačném gardu pak je zakuklený komunista, jako byl Gorbačov.
A jsme u toho oportunismu. Když se Gorbačov vzdal některých nástrojů uplatňovaných komunistickou stranou, de facto tuto alternativu pohřbil. S níčím takovým, jako je sociální demokracie, neuspěl a uspět nemohl. To není moje úvaha, ale objektivní stav, doložitelný vývojem nejen v jeho zemi, jenž vedl až k rozpadu Sovětského Svazu. Čili pokus nasadit komunismu lidskou tvář v podobě sociálně-demokratické masky zhavaroval.
Druhou tragickou figurou je Blair. Jeho přístup z pravého křídla je beze vší pochyby nejen kapitalistický, ale globál-kapitalistický. Chtělo by se říci, že naplňuje Leninovo heslo o imperialismu jako nejvyšším stádiu kapitalismu. Byl jedním z hlavních protagonistů vpravdě imperiálních válek pod vymyšlenými záminkami (Jugoslávie a především Irák). Buď je i nebetyčný lhář, nebo by musel být neskutečný trouba.
Blair reprezentuje i další tragickou úchylku sociálních demokratů. Přitom je z konzervativní a izolacionistické Velké Británie. Dovedete si představit, jakou musí mít oportunistickou výbavu, když aktivně podporoval vizi sjednocování Evropy? Pozor, nejde mi tady o volný pohyb kapitálu, zboží a pracovních sil, ale o nadnárodní regulaci,vpravdě až imperialistickou. Oprávněně má Klaus pravdu, že jsme socialismus vyhnali dveřmi, an se nám vrací oknem v sociálně demokratické karikatuře.
To je ta nadnárodní tvář toho oportunismu. Levicoví naivisté v tom vidí širší rámec práv těch slabších příjmových skupin. Chyba lávky! Jediné, co se internacionalizuje, jsou monopoly a byrokracie. Vzniká tak nová třída nadnárodních byrokratů, kteří nejsou odpovědní nikomu ani ve volbách. Na to je v přerozdělovacích procesech téměř kontinentálních rozměrů navěšen celý „průmysl", parazitující na antiliberálním přerozdělování: Byrokracie, poradci, lobbisté, organizátoři (třeba „veřejných soutěží"), zprostředkovatelé, místní politikové - prostě bratrstvo pijavic. (O limitech demokracie v EU jsem psal také zde).
Takže sociální demokracie ráda uplatňuje z levicového rejstříku ony komunistické nástroje, zatímco onen verbálně prezentovaný prospěch širokých mas zaprodává zájmům mocných kapitálových skupin. Ohrožuje tím nejen levicové ideje, ale v zásadě pomáhá likvidovat i kapitalismus volné soutěže, a to regulací, subvencemi, antitržními mechanismy, nadnárodní politikou míchající se do obchodu i financí. Vzpomeňme na to, jak drobní živnostníci svého času „milovali" Špidlu.
V zásadě jsou dva pohledy na svět - ten socialistický a ten kapitalistický. Sociální demokracie konjunkturalisticky lavíruje uprostřed bez ideového zakotvení. Navíc jí jsou cizí levicové liberální myšlenky. Vyvolává to nová nebezpečí, které ani socialistická a ani kapitalistická společnost neznají. Vznikají excesy, kdy použitím kapitalistických mechanismů a komunistických nástrojů se paradoxně a protismyslně dosahuje hromadění majetku, které by nebylo myslitelné ani v socialismu, ani v kapitalismu volné soutěže. Je to smrtící kokteil nadvlády kapitálu a moci - už nejen státu, ale i nadnárodních samozvaných struktur.
Pro ilustraci v domácím měřítku vzpomeňme na ČEZ - socialisticky řízenou kapitalistickou firmu (viz také můj článek zde).V socialismu by žádný krajský tajemník nepřipustil takto nemravné odměny manažérů - byl strop i do vlastních řad. V kapitalismu volné soputěže by zase nemohly procházet takové monopolistické praktiky. V energetice je více politiky než trhu. A což teprve na nadnárodní evropské úrovni!
Takže sociální demokracie přitahuje lidi s totalitními sklony komunistů nebo svazáků, kteří však nechtějí mít stropy pro své velkopanské ambice. Paroubek, jenž neví, zda je chudý poslanec nebo bohatá celebrita v drahých oblecích, je také dobrý příklad. Ale ještě lepší je svazák Gross, jemuž šlo jen o osobní prospěch nebo Zeman, jenž stranu vydupal pro své totalitní ego.
