Tak hloupí, nebo proradní? Podle „neočekaného“ nástupu finanční krize, která však měla dlouhodobé, leč zákonité kořeny, asi obojí. Kolem jejich hlouposti a proradnosti pak krouží supové, kteří se pasou a obohacují na mršinách. Ale pozor, těmi padlými nejsou ti, co selhali, nýbrž nevinné oběti, které všechno zaplatí.
Platí to samozřejmě pro celý finanční systém, u něhož jsme zaplatili a stále platíme, že jeho bublina byla odsunuta do budoucnosti. Jestli se někdy podaří tu bulinu vyfukovat (nepraskne-li naráz), i tak to zase neodvratně uhradíme inflací a znehodnocením úspor. Ale v této obecné rovině nebudu dále pokračovat.
Na známém příkladu Sazky si můžeme dokumentovat celou tu bídu. Sazka je mlýnkem na peníze, který by mohl produkovat při hospodárném řízení kolem 2 miliard korun zisku ročně. Nastal však problém, že se firma pustila do dobrodružství se Sazka (O2) arénou. Výstavba měla stát do tří miliard korun, přišla však na trojnásobek. Už tady se můžeme ptát, kdo a za co se „napásl“. Ale to není vše. Vzhledem k financování výstavby i prostřednictvím dluhopisů přijde celá tato legrace ve finančních výdajích až na 20 miliard. A to už jsou peníze státních rozměrů. Každopádně jde o chybu a selhání vedení Sazky, které na to mělo doplatit i zákonnou hmotnou odpovědností statutárního orgánu.
Vzhledem k pozici Sazky na trhu a potenciálnám ziskům z hazardu i tomu, že by bylo možné halu prodat za řádově 10 miliard korun, pokud by se vedení očistilo od původců zadlužení, s klidným svědomím bych Sazce půjčil potřebné chybějící dvě miliardy, pokud bych je tedy měl.
Jenže stalo se něco opačného. Zainteresované banky se začaly chovat tak, jako by buď chtěly zaříznout slepici snášející zlatá vejce, nebo v horším případě, jako by chtěly budoucí zisky privatizovat, tedy vyvést z privátních bank na ještě privátnější konta. Kšefty s pohledávkami jsou totiž zlatý důl. A to nejen, když se jedná o pohledávky státu.
Sám jsem zažil, jak banka před privatizací splácené úvěry zbavila revolvingu, aby je na útraty státu za směšné ceny mohla prodat zahraniční společnosti, která obratem vydělala tak desetinásobek. To všechno jsme uhradili, když Zeman privatizoval velké banky. Účet byl hodně přes 200 miliard. Někdo ty peníze ale od nás získal!
A tak i nyní se našel jeden realitní makléř, který skoupil především od bank pohledávky zhruba za 1,5 miliardy korun za Sazkou a teď si pochvaluje, že na transakci vydělá 600 miliónů korun, tedy má „vývar“ 10 miliónů denně.
Ale našli se i „zachránci“, původní konkurenti, kteří na ony dluhy najednou půjčí místo bank. A ne abyste si mysleli, že jim ty zhruba dvě miliardy půjčí banky. A tak se kruh uzavírá. Banky zafinancují, že realitní magnát dostane přes půl miliardy za to, že mu samy krátkozrace prodaly své pohledávky. Spekulativní investoři zprivatizují budoucí zisky. (Funkcionáře ČSTV a podobné jsem totiž nepovažoval za privátní akcionáře).
Dokonce i Hušák zůstane Hušákem, asi si svou profesionální neschopnost nějak pojistil schopností induviduálně přežít. Kdo to zaplatí? No přece akcionáři původní Sazky. Potom také akcionáři příslušných bank, zejména ti drobní, kteří neprodávají akcie s množstevní prémií. Pak samozřejme sportovci, kteří zchudnou nejméně o miliardu. No a pak my všichni – daňoví poplatníci, kteří budeme platit sport, tedy to, co ze zákona měla financovat Sazka z hazardu. Zato spekulanti už mají naše peníze.
Tak takhle to chodí ve finančním byznysu. Vážení čtenáři, ještě chcete povinně svěřovat své peníze na budoucí důchod do správy soukromých fondů?
