Hodně kolegů zde píše jaksi postmodernisticky a nejednoznačně - totiž bez odvahy dát svému článku jasný závěr či třeskutou pointu. Jsou to hlavně umělecky a humanitně orientovaní autoři. Čtenář se pak plácá v pochybnostech o smyslu sdělení a vymýšlí hlouposti. Zhusta to pak vyustí i v pochopitelnou agresi a sprostotu z neukojených očekávání.
Tak tomu jsem se rozhodl učinit přítrž. Níže dám mustr, jak by mělo sdělení blogerů tak asi vypadat. Smysl musí být průzračný, každému srozumitelný a závěr zvonivý jako rána kladivem. Poučení či morální apel jsou vítány.
Až notoricky často je bagatelizována entropie. Druhý termodynamický zákon nemožno ignorovat. Protože v asymetrii irreversibilního času tenduje kauzalita nikoliv jako logická ekvivalence, nýbrž zcela nepochybně jako logická implikace. A z toho rezultuje jednoznačný booleovský axiom, že negace implikace není ekvivalentní tomu, že bychom od konsekventu mohli jen tak přejít k antecedentu a revokovat šipku času. Zatímco je zcela mimo jakoukoliv pochybnost, že implikace je ekvivalentní disjunkci konjunkce s negací konsekventu.
Pak entropie koresponduje se symetrií, která však koliduje s asymetrií, jež je zase paradoxně v kontradikci k symetrii hladké singularity před big bangem. A tady se dostáváme ke kvantovým fluktuacím, které jsou invariantní asymetrií počátku oproti paradigmatu indeterministických symetrií všech alternativ vzniku kosmu, dnes paradoxně homogenního, izotropního a vyfutrovaného reliktními mikrovlnnými kvanty elektomagnetického záření.
Takže prizma pozitivismu zde zcela kolabuje a evokuje se nám asociace, zda to je či není i falzifikací platónismu. Když totiž kooptujeme do modelu evolučního systému i kvantové dekoherence, každého obligátně napadne, že limit rychlosti světla vytváří horizonty a to generuje kauzální diskontinuity všech inerciálních systémů. Vzhledem k limitní rychlosti interakcí i vzhledem ke specifickému působení gravitace, jež ovlivňuje varietu, v níž sama působí, však vznikají horizonty, které znemožňují deskribovat kosmos jedním kvantovým stavem, ba naopak ho musíme chápat jako smíšený kvantový stav, čili statistický soubor různých eventualit. Jde o elementátní a všeobecně známou superpozici kvantových stavů.
Realita pak nemůže být deterministická, ale pouze asymetricky kauzální. A to prosím neanalyzuji konsekvence korpuskulárně vlnového charakteru fotonů a abstrahuji se od kvantového tunelování. Ani koherentní modulace elektromagnetického záření na tom nic nemění! Však vzpomeňme paradox Schrödingerovy kočky.
Zároveň je třeba falzifikovat hypotézu konzistentní s Gödelovou sentencí o neúplnosti formálních deduktivních systémů, jež imanentně predikuje matematice nikoliv empirický, ale toliko deskriptivní obsah. Empirické pravdy jsou tak substituovány do metafyzického systému. Realita autokatalyticky přesahuje formální systémy a nelze ji algoritmicky kalkulovat - polynomicky ani iteračně. Formulace Hilbertových problémů matematiku transcedentně přesahují. Ergo, negativní evidence je explicitní k tautologiím matematiky.
Teď už je každému jasné, že irreversibilita, nonekvivalence a indeterminismus není jen simultánním překrýváním alternativ, ale i nekomprimovatelnou realitou. Organicky se tak dostáváme k úloze fraktálů majících Hausdorffovu dimenzi v oboru kladných reálných numer. Ale o tom zase někdy příště.
Prosil bych všechny své kolegy, aby význam svých článků nerelativizovali nějakými náznaky či nedořečenými myšlenkami. Aby sdělení formulovali jasně a jednoznačně a neschovávali se za vršení zbytečných a nesrozumitelných slov. Že to jde, jsem právě předvedl. Předejdou pak různým zneužitelným či okultním výkladům.
Děkuji všem pozorným čtenářům.
PS Představte si, že se našli i tací, kteří nechápou recesi a parodii. Neuvěřitelné.
