Psychopatie není onemocnění, ale porucha osobnosti vyznačující se bezcitností, sebestředným sobectvím, deficitem empatie, soucitu, svědomí a jakéhokoliv sociálního cítění, často s hysterickými prvky.
Navíc k těmto charakterovým vlastnostem u Kalouska v poslední době přibyly faktory, které jeho psychiku dále rozkládají. Z veškeré jeho komunikace čiší nezvládnutá agresivita, špatně maskovaná hrůza z ohrožení, pomstychtivost, překrucování reality, vyhrožování, snaha udržet se za každou cenu a zadupat odpůrce do země... Prostě chování přistiženého gaunera.
Dnes se nebudu věnovat (jako zde, zde a zde) věcným důvodům, proč MUSÍ Kalousek skončit (ve vládě i v politice). Všichni, co netrpí nějakou poruchou vnímání, to nakonec vědí sami. Ale chtěl bych dodat další zásadní důvod: psychicky narušený ministr prostě musí skončit!
I kdybychom na okamžik připustili, že Kalousek je čistý jako lilie, tak si musíme uvědomit, že ve stávající situaci je zatížen vlastní agendou natolik, že ta ministerská stojí na samém okraji jeho zájmu. Navíc utrácí nejen čas, ale i státní peníze na nesmyslné posudky a telefonické obsese. Přidělává také práci jiným (generální inspekci, policii, státním zástupcům), kteří se musí hájit před jeho útoky, již by jinému neprošly. Kalousek je prostě největší přítěží této – už tak tragické – vlády.
Znervózňovat ho musí, že i jeho proklamovaná rozpočtová odpovědnost se mu vrací v podobě dalších propadů. Nedal na varování, že zvyšování DPH nad hranici koupěschopnosti mnoha občanů se projeví kolapsem poptávky. Když k tomu došlo, byl to pro něj další důvod, aby kolem sebe začal kopat. Naposledy do důchodců...
Kalouskův mentální stav sám o sobě ohrožuje nejen vládu, ale i politiku, demokracii, obecnou mravnost, všechny občany a v konečném důsledku celou Českou republiku. Je úplně nepochopitelné, že vůbec po všech fackách, sprostých slovech, která nebudu ani opakovat, po veškerém mlžení, překrucování, napadání a dokonce po ovlivňování orgánů činných v trestním řízení se ještě drží na takto významném místě ve vládě. Všude v civilizovaných demokraciích by musel odstoupit už za desetinu svých hysterických výstupů.
A to platí, i kdyby v konkrétní kauze měl čisté ruce. Vůbec nechci glorifikovat západní demokracie, ale v politice tam platí užitečné pravidlo presumpce viny. Určitě by mu neprošlo jeho kejhání potrefené husy; o formě ze čtvrté cenové skupiny nemluvě. Třeba v Německu nebo v Rakousku by už dávno ministrem nebyl. A v Japonsku by spáchal harakiri, nebo by byl doživotním terčem opovržení.
Považuji jen za takový folklór k osvěžení, že se ho zastal právě zbrojař Háva. Vtisknul mu hezký polibek smrti. A možná přijde i Šťáva...
