Jágr se vyjádřil po zápase s Nory ještě expresivněji, i když jmenoval pozadí Reichla, Patery a Dopity. Díky sabotérům však některé hokejové „zadky“ dorostly v nouzi rychleji, než jsme mohli očekávat. A možná i to měl Jarda zalubem.
Nejde o dvojice, jak jsem je v titulku jmenoval. Klidně jsem na straně orální i rektální mohl jmenovat jiné hráče, Jágrovu hvězdnou zadnici nevyjímaje. Mnohokrát jsem kritizoval, že není dobré reprezentační mužstvo podřizovat jediné hvězdě, ale nyní se Jágr dokázal se samozřejmostí, s jakou v době slávy střílel důležité góly, postavit na správnou stranu.
Učinil tak právě v kontrastu s pětadvacítkou alibistů a bojkotérů, kterým reprezentace vlasti na mistrovství světa nebyla dost. Nebudu opakovat, co jim Jágr vzkázal, bylo to dostatečně jasné, výmluvné i zacílené, a tak to mělo i výchovnou hodnotu. Však se některé potrefené husy samy poznaly a zakejhaly své výmluvy.
Nechme je však jejich miliónům, karibským plážím a starostem o nové smlouvy. Já chci poděkovat těm, co přijeli a chytli příležitost za pačesy. Je jasné, že to bylo těžké. Museli se vypořádat s nervozitou, nezkušeností, těžkými nažhavenými soupeři i s nedůvěrou. Nikdo nemohl počítat s tím, že budou soupeře jasně přehrávat. Nejvíce se to projevilo v prohraném zápase s Nory.
Ale mužstvo prokázalo obdivuhodnou morálku. Stále sice potřebují mnoho šancí na skórování, ale už v první třetině se Švédy ukázali, jak krásného hokeje jsou schopni. Ano, nevyšlo to ještě se Švýcary, mnoha hráčům - jako Červenka a Marek – ne a ne padnout gól, ale nesložili zbraně. Poté vydřeli i vítězství s Lotyši.
Ódou na radost a hokejovou pohádkou však bylo jejich vítězství nad Kanadou. A to nejen kvůli výsledku a bilanci hry v oslabení. Všechno bylo proti nim. Až neregulérní byl bezprecedentně krátký sedmnáctihodinový odstup mezi zápasy. Kanada byla odpočinutá a nažhavená předchozím vysokým vítězstvím. Prohrávali jsme a Vokoun nás při prvém obdrženém gólu nepodržel. Rozhodčí nám určitě nepřipískávali, spíš naopak. Navíc bylo jasné, že zatím v možnostech tohoto mužstva, kterému to tam prostě nepadá, není více než tři vstřelené branky.
Líbilo se mi, že se kluci odmítali předem alibisticky na něco vymlouvat. Se vším se vypořádali, i když ani Jágr nebyl v bůhvíjaké formě. Odolali i provokativním zákrokům Kanaďanů, kteří opět neunesli porážku. Můžeme sice spílat rozhodčím, ale ani Vokoun neměl za brankou v takové fázi zápasu co pohledávat a ještě při tom váhat. Nebyli jsme bez chyb, ale všechno ti bojovníci překonali. Proto ten zápas byl krásnější a výhra cennější, než kdybychom Kanadu lehce „přejeli“.
Můžeme se těšit na čtvrtfinále. A kdoví... Podstatné však je, že nejčernější vize českého hokeje se odkládají. Mladší „náhradníci“ dokázali, že ještě není tak zle. Dokázali bojovat a dokonce místy hrát i pohledný český hokej. Je to ve srovnání naší základny třeba právě s kanadskou obdivuhodné. Neměli bychom sice usnout na vavřínech, protože organizace našeho hokeje má spoustu známých systémových dluhů, které se dlouhodobě kumulují. Ale nebylo by dobré ani „počecháčkovsku“ házet flintu do žita.
Co mě těší zvlášť, bylo, že chlapi, od Jágra až po Růžičku ml., dokázali bojovat za úspěch České republiky. A věřím jim, že v tu chvíli nemysleli ani jen na své zviditelnění ani na peníze. A možná ti, co dali přednost svému egu, uražené ješitnosti, osobní kariéře či pohodlnosti, mohou v budoucnu litovat. Vstali noví bojovníci.
