Proč se necítím jako blogger

  Trocha poezie nikoho nezabije. Ale že byste to zrovna ode mě nečekali?

 

Dušan Streit:

Balada o psaní

 

              I.

 

Svět se řítí kolem nás,

do jámy času se noří,

po zádech z toho běhá mráz,

jak principy staré hoří.

 

Chtěl bych se k tomu vyjádřit

a přitom nebýt pozér,

však ani nula ani lid,

tak z toho vyšel blogger.

 

To slovo je mi nemilé

a nežiju jenom v netu,

chci tepat věci zpozdilé

v tom světovém kabaretu.

 

Mluvíme-li, nejsme mluvčí,

starostlivý nemusí být posera.

Doprovod není průvodčí

a psavec je lepší bloggera.

 

A pak je tu věc niterná,

žádné cizí třesky plesky,

čeština je nádherná,

tak chci psát a myslet česky.

 

              II. 

 

Řeči se vedou a voda teče,

možná i roste karma,

leč nemá to cenu smeče,

jak všechno, co je zdarma.

 

Možná i článek upoutá,

však je to „sláva" mžiku,

pak myšlenka letí do kouta

bez vlivu na politiku.

 

Nemá-li už slovo moci,

hodina pravdy by nastala,

myšlenky černé jako v noci,

že blogger je vlastně dřystala.

 

PS „Dřistat" nebo lépe ostravsky „dřystať", znamená to, co dělají slepice po dvoře. Dřysty plky jsou takové nezávazné pindy, trousené bez efektu.

Autor: Dušan Streit | pondělí 6.10.2008 9:34 | karma článku: 23,51 | přečteno: 2764x