Ve svém minulém článku jsem si odpustil kritiku novopečeného ministra Martina Kuby, jehož „znám“ jen z médií, ale zato jsem odsoudil premiéra Petra Nečase za ostudný výběr. Po jeho dnešním rozhovoru v MF DNES, však musím svůj názor ještě doplnit.
Nečas totiž, jako by reagoval na můj předchozí článek „Za 22 let budování kapitalismu je zase kvalifikací stranická knížka“, mj. řekl: »Je to u nás přežitek a klišé, že politik musí být z daného oboru. Politik je politický manažer.« Vysmál se i tomu, že by i v jiných stranách byli tzv. ´ekonomičtí experti´.
Znovu musím začít tím, že už v průběhu Listopadu bylo jedním z hlavních hesel volání, aby odborníci nahradili v řídicích funkcích stranické kádry. Samozřejmě, že tehdy lidé měli na mysli funkcionáře KSČ. Na druhé straně je třeba objektivně říci, že v té době už se vybírali do funkcí i odborníci, byť loajální komunistické straně. Nelze tuto dobu směšovat s padesátými nebo sedmdesátými normalizačními léty.
Nikoho by tehdy nenapadlo, že stranická pluralita nás po více než dvaceti letech přivede co do kvality výběru do špičkových státních funkcí – tedy nejen ve vládě – ke stavu srovnatelného s nejtužším uplatňováním vedoucí úlohy jedné strany. Tehdy to mnohdy bylo tak, že odborník, aby mohl dosáhnout určité funkce, „musel“ vstoupit do strany, dnes je odbornost vedlejší a stačí získat pozice ve straně, třeba vnitrostranickými kšefty, koupenou podporou nebo náborem členů.
Premiér Nečas má jen částečnou pravdu, že ministr nemusí být oborovým odborníkem, ale že má stačit, je-li „politickým manažerem“. Jestliže ministr vůbec není schopen odborně obsáhnout, o čem jeho ministerstvo je, bude tam pro srandu králíkům. Každý odborně zdatný úředník jej opije rohlíkem.
A co to je být „politickým manažerem“? Podle všeho to znamená, být sběhlým šíbrem, což je zřejmě i kvalifikace lékaře Kuby. Být „politickým manažerem“ je tak vágní a těžko definovatelná kvalifikace, že jako jediné kritérium se nabízí „účel světí prostředky“. Tím účelem je, dosáhnout co nejvyššího politického postavení, mocenských pozic a ekonomických výhod. Celá kvalifikace se tak přesměruje od způsobilosti co nejlépe konat v zájmu státu ke schopnosti zabezpečit svou rodinu, sebe a své ego.
Takže ministr opravdu nemusí být specializovaným expertem pro operativní agendu, ale odborníkem s širším záběrem a všeobecným rozhledem by být měl. Nač člověk utrácí státní peníze při studiu medicíny, když potom má řídit průmysl? Je to na hlavu postavené, nebo to svědčí jen o odborném sebehodnocení takového sběha? Nevypovídá to o něm, že ve svém oboru by se neuživil, a proto zamířil do politiky?
Je zajímavé, kolik lékařů sběhlo ze svého náročného oboru. Připomeňme si jen Ratha (na kraji), Béma a jeho nástupce Svobodu B. (na magistrátu), Bojara (v kauze miliard pro Štávu), Drymla (v Senátu a hlavně v čachrech), Bartáka (na obraně!) nebo třeba Sobotku P. (ve druhé nejvyšší ústavní funkci). A to jsem nejmenoval bývalé politiky Macka, Julínka, Emmerovou nebo Davida, kteří zůstali ve zdravotnictví.
Sběhové mezi lékaři prokazují trvale mnohem vyšší ambice a osobní apetit než potřebné dispozice pro řízení a zodpovědnou správu ve prospěch státu. Faktem je, že kdybychom se bez nich obešli, stát by byl o několik miliard bohatší. Legrační a smutné je, že odborníky v řízení zdravotnictví pak suplují diletanti z jiných oborů, jako třeba Šnajdr ve VZP. Prostě podle stranického klíče.
Pane Nečasi, stranické kritérium by mělo být až dalším kritériem po nezbytné odbornosti. Jinak z toho bude fraška, jako když je nevoják Vondra – bůhví proč – ministrem obrany. Asi proto, že se tam dobře utrácejí bez jakéhokoliv užitku peníze. Ostatně, když tam mohla zpívat i Parkanová...
A buďte pane premiére rád, že jsem už podruhé raději pomlčel o „kvalifikaci“ pana Kuby. A nemyslím tím jen odbornost.
A nakonec: největším přežitkem je premiér, který je schopen se krátkozrace spojit i s člověkem, který zcela diskredituje jeho pracně budovanou imidž pana čistého.
