Dokonce i ty, jež vyvěrají zákonitě z jeho vlastní ideologie striktně stranické politiky, většinových volebních prvků a silného mandátu vlády.
Mí kritici mi často předhazují, že jsem ve vleku jeho názorů. Není tomu tak, jak jsem na svém blogu mnohokrát vyvrátil. Dokonce bych řekl, že se lišíme v tom základním – v jeho ideologii silné vlády, kdy vítěz bere pokud možno vše. Já však vidím rozpor mezi „silnou vládou“ a „malým státem“. A nejde mi to dohromady ani s jeho chvályhodným odporem k etatismu.
On to bere jako bývalý premiér, kterému z jeho pohledu házely menší strany klacky pod nohy. Avšak je třeba si uvědomit, že v praktické politice nejenže není vyloučeno, ale dokonce bývá pravidlem, že vláda se silným mandátem sklouzne k arogantnímu, nátlakovému, prospěchářskému a škodlivému pojetí výkonu jak zákonodárných, tak exekutivních funkcí. K tomu se navíc vždy snaží upevňovat svou moc.
Osobní vsuvka: Proto se cítím být minarchistou, který navrhuje zrušení blokačních limitů pro volbu do sněmovny. Podle mě jen tehdy se může naplnit idea „malého“ státu. Jen tehdy se prosadí pouze to, co bude mít »ad hoc« většinový průnik mezi našimi zastupiteli. Teprve tehdy budeme mít vládu, jakou si zasloužíme, protože bude kopírovat názorové spektrum voličů. Víte, kolik extrémních nesmyslů - silově protlačených - by odpadlo? Zároveň by zásadně klesl neúnosný počet zákonů a novel, který dnes prakticky znemožňuje běžným občanům kvalifikovanou orientaci v právním řádu, a tak i vlastně přístup k faktické demokracii. To v současných podmínkách také živí ambice soudů, kterou i prezident chápe jako náběh k soudcokracii. Podrobněji rozvádím zde, zde a zejména zde, částečně i zde.
Jen jako perličku, jež mi dává za pravdu, uvedu jeho kritiku »siláckého řešení«, které vláda aplikovala v metylalkoholové aféře. K němu totiž přece inklinuje vždy zejména vláda, která si na silnou hraje. A navíc si dovolím připodotknout, že z časového hlediska moje odsouzení tohoto postupu předcházelo o několik dnů to prezidentovo. Takže u mě nemohlo jít o přebírání prezidentova názoru. V nadsázce bych mohl říci, že tomu bylo naopak.
Nesvědčí to o ničem jiném, než že v praktických věcech se naše názory často – ne vždy – shodují. Určitě bych netrpěl takovou loajalitou mocných, jakou projevil vůči Tymošenkové. Určitě bych tolik nelavíroval kolem podpory církevních „restitucí“, ale zůstal bych u té metafory se spolkem zahrádkářů.
Přesto musím Václava Klause považovat v současnosti za nenahraditelného českého politika. Je to on, kdo se snaží, jak níže uvedu, vetovat největší zhůvěřilosti a devótní až masochisticlé uplatňování nesmyslů plynoucích z EU. Vzhledem k tragické nabídce prezidentských kandidátů tento korektiv padne. Budeme vydáni zcela na milost velkým politickým stranám, parlamentu a vládě. Klaus, který nebude nadán ústavní funkcí, bude bolestně scházet.
Jen si vezměme jeho veta z poslední doby:
● energetické štítky na budovy (zbytečné náklady, šílená šikana majitelů)
● podpora biometanu (škody solární energetiky známe, navíc přibývá riziko dovozu odpadků do ČR)
● odebírání řidičáků dlužníkům alimentů (nesouvisející buzerace, která může vzít dlužníkům i možnost výdělku)
● zákaz pobytu v obci za přestupky (lze v přestupkovém řízení zbavit trvalého bydliště a vystřelíme přestupce na Mars?)
● zákaz tradiční ústavní péče o děti do 3 let ve prospěch profesionálních pěstounů (děti jako zboží)
K tomu přidejme již zmíněný zdrženlivý Klausův přístup v otázce prohibice, podporu odvolaného policejného prezidenta Lessyho, kritiku zvyšování DPH, ale zejména jeho osamělý boj proti eurofederalismu a eurocentrismu, který se momentálně projevuje v odporu proti bankovní unii, jež by fatálně ohrozila český bankovní systém i naše vklady.
Čím více je Václav Klaus našimi médii se zahraničními vlastníky kritizován (naposled třeba včera Martinem Komárkem v MF Dnes), tím je zjevnější, jak zásadní roli Václav Klaus má při uplatňování zdravého rozumu, který se vzpírá lokajským stereotypům. V čele zdecimované ODS ho už asi neuvidíme. Ale z politiky by se v našem zájmu vytratit neměl.
