Slibuje, že po výhře ve volbách převede sport přímo pod premiéra, tedy pod sebe (viz iDnes).
Chce jen populisticky využít zvýšeného zájmu lidí o sport po olympiádě. Dokonce v době prohlubující se krize uvažuje, jak dostat do Česka fotbalové Euro. Naše hvězda nejzářivější chce prostě dát lidu chléb a hry. Proto začala pořádat i cirkusová představení na ledě.
Škoda slov by bylo rozebírat ekonomické možnosti státu přípravy nějaké monstrózní sportovní akce. Koho nevyučilo ani pořádání Mistrovství světa v klasickém lyžování 2009 v Liberci, zaslouží, aby po „hrách“ na něj opravdu zbyl jen „chléb“ s vodou.
Ale zastavme se u Paroubka a sportu. Chápu, že chce mít pod palcem voličskou skupinu hospodských fandů, je jich mnoho. Ale stačí prostý pohled ke zjištění, jak daleko tento bafuňář ke skutečnému sportu má. Nějak jsem neuvěřil paní Petře Paroubkové, že její manžel je schopen proplachtit deset metrů, jen aby napravil její plážový slunečník. No a ruku na srdce, na sumo je zase příliš útlý.
Prostě Paroubek a sport se má k sobě jako tělnatý papaláš a proletář, čili jako kozel a zahrada. Když už ministr sportu není bývalá sportovní hvězda jako Pelé, Jelinek, Treťjak, Killy nebo Platini, neměl by být aspoň antireklamou na pohyb. To i Antonín „Hergot“ Himl na tom byl lépe. K oslovení mládeže prostě nemá pantáta Paroubek exteriér ani interiér, a to i kdyby se pasoval na ministra mládí, radosti a RaJe na zemi.
Jaké z toho plyne poučení? Paroubek má prostě ve svých marťanských genech, aby se montoval do věcí, k nimž nemá absolutně předpoklady. Cirky, pokleslá zábava, srocení davů - tam může svou dikcí bývalého aparátčíka s modulací megafonu oslovit sobě rovné, ale „na saka nepouštět“! To je metafora z dob Biĺaka, která nás utvrdila v tom, kam vede, když se neumětelové připustí do vážných akcí.
Takže nejen sport, ale především ekonomika by před Paroubkem měla být ochráněna. Jako „měnový expert“ se projevil už na pražském magistrátu, když fixoval v neprospěch Prahy devizový kurz, přestože byl zrovna nejméně příznivý, čímž vznikly hlavnímu městu obrovské ztráty. A to nebyly jeho jediné škody, které Praze v souvislosti s První městskou bankou udělal.
Vrcholem jeho odborné diskreditace pak bylo, když Paroubkův kabinet v létě 2005 potřeboval utratit nějakých patnáct miliard korun, které v ČNB byly blokovány v eurech. Ke všeobecnému veselí ekonomů však k tomu v televizi opakovaně prohlásil, že vláda v ČNB uložila ony rance eur, aby při jejich prodeji na trhu nedošlo k oslabení české koruny. Tohle nebezpečí prý pominulo, a tak je možné eura utratit. I pro ekonomické laiky je jasné, že nabídka eur s poptávkou po koruně naši měnu posiluje. Přesto si svůj nesmysl prosadil a peníze rozfofroval.
Pustit tohoto člověka k vládě je stejně šílené, jako kdybychom od něj chtěli sportovní výkony. Někomu prostě Nejvyšší bytost nenadělila...
