Vrcholem potupy je, že po Sarkozym jej pochválil Paroubek. Znamená to, že jak venku tak i doma se etabloval jako absolutní nula.
Sarkozy nejdříve dštil oheň a síru na české předsednictví, dokonce vysílal signály, že by to rád vzal za nás neschopné. Na bruselském summitu však už Topolánka pochválil jako statečného muže, který předsednictví zvládne. Co se asi stalo? Byl Topolánek v Bruseli* příliš srdnatý? Houby s octem. Jen poté, když už předem Sarkozymu přepustil unii pro Středomoří, tak na schůzce, která měla nachystat past na Iry, socialistickou medicínu na hospodářskou krizi a prosadit nesmyslný zelený balíček, byl „konstruktivní". A to je slovo, kterým se často kamufluje bezzásadavost a vyklizení pozic.
Paroubek zase prohlásil na sobotním jednání ústředního výkonného výboru ČSSD v pražském Kongresovém centru: „Myslím si, že pan Topolánek na sobě pracuje, je to vidět. Od útoku na fotografa na Jánském vršku „neudělal pan Topolánek žádnou hrubou chybu", dovršil jeho nesmiřitelný oponent chválu.
Tak to už je vážné. Když ho takto chválí eurofil, známý „demokrat" a věhlasný „ekonom" Paroubek, to už je síla. Zaprvé je to polibek smrti. Zadruhé to znamená, že Topolánek je vyřízený muž, na něhož Paroubek shlíží blahosklonně. A zatřetí to je dovršení úpadku pravicových a eurorealistických ambicí ODS. Pro Topolánka je to ovšem potupa ne jako Brno, ale rovnou jako Brusel. Když vás veřejně chválí protivnícï a konkurenti, jste už pro srandu králíkům.
Byl bych mnohem raději, kdyby jej mohl pochválit prezident Klaus. Místo toho se spíše dočká pochvaly od Daniela Cohna-Bendita, Bernda Posselta nebo Františka O. Kinského.
PS Signifikantní je, že Topolánek vůbec uvažuje, že z bývalého odborového bosse a Špidlova učedníka Jiřího Rusnoka by mohl udělat místopředsedu vlády pro ekonomiku.
*) Již tradičně Brusel v souvislosti s EU skloňuji podle vzoru prdel.
