Policie se drží hodně zpátky. To jsem si řekl, když jsem si přečetl vyjádření Martina Bartáka, které reaguje na dokumenty zveřejněné na iDnes a na svědectví podplukovníka Karla Daňhela.
Ano, Kalousek má pravdu. Deset roků tady byla zaběhnutá praxe, kdy nějaká nátlaková falanga spojená se stranickými bosy protlačovala bez rizika své korupční zájmy, pohříchu většinou z vysokých postů na ministerstvech. S využitím služební subordinace pacifikovali případné odpůrce nevýhodných zakázek. Zařizovali, aby k ministrovi nebo do vlády už šly doklady, které jen potvrzovaly zinscenovaný záměr nákupu od vybraného dodavatele. Pokud ministr nebyl bílý kůň jako Parkanová, sice o tom dobře věděl, ale byl z obliga.
U zbrojních zakázek to bylo o to jednodušší, že byla zavedena praxe, že tyto nákupy nelze ocenit. Když se náhodou jednalo o dopravní letadlo, bylo jednoduché přikoupit nějaký doplněk, třeba pasivní ochranný systém, který pomohl zakázku zdražit a nadto formálně vyjmout z cenových srovnání. Tak to bylo u letadel Casa, ale podobně i u modernizovaných tanků T-72, které byly dovybaveny italským systémem Galileo. Tak se generovaly negativní miliardy.
U letadel Casa tento zbrojní systém ani dosud nefunguje a tanky jsou takovým anachronismem pro účely naší armády, že jsme je už dávno měli prodat do třetího světa jako všichni ostatní. A další zbrojní zakázky (Gripeny, Pandury, vozy Tatra) byly sjednávány obdobně, tudíž stejně nevýhodně a natolik podezřele, že vyšetřování probíhala dokonce v cizích zemích (za nezájmu našich orgánů).
Odborná stanoviska armády se nebrala v potaz nebo se pod nátlakem upravovala. Ministr se kryl těmito „stanovisky“ a vláda pak svým kolektivním rozhodnutím z ministra odpovědnost sňala úplně. Ale miliardové škody zůstaly, stejně jako se neztratily peníze. Tedy ztratily se ze státního účtu a někde se musela jejich část zase vynořit.
Je to legální? Vždyť strůjci těchto kšeftů vykřikují, že všechno bylo formálně v pořádku. Je to ale podstatné? Stát byl nesmyslnými nákupy připraven o částky, které pak chybějí třeba v důchodovém a zdravotním systému. Tady je také jeden ze zdrojů našeho státního dluhu, na který nám „zodpovědný“ Kalousek posílá složenky. No, zodpovědný je, ale nikoliv ve významu starostlivého hospodáře.
Zůstaňme ilustrativně u letadel Casa. Je na to třeba jít z opačného konce: Potřebujeme tato letadla? Mají odpovídající dolet? Mají potřebnou přepravní kapacitu? Mohou nahradit letadla An-26? Mají požadovanou spolehlivost a kvalitní servis? Byla cenově nejvýhodnější? Dnes už každé malé dítě ví, že pětkrát nikoliv.
Kdo za to může? Mohou se zodpovědní politici a jejich nohsledi a kumpáni schovávat za politická rozhodnutí v takovýchto do očí bijících případech, které poškozují české občany na dlouhá desetiletí? I díky policejním plukovníkům tato tabu padla.
Bylo už načase. Nejde jen o zbrojní zakázky. Podobně se mrhá i v jiných rezortech, vždy z veřejných peněz. Jen namátkou si připomeňme zrušený systém IZIP, státní maturity či předražený Drábkův software. Ale mohli bychom pokračovat. Náklady členství v EU raději ponechme stranou. Pak bychom se dostali k číslům, která nám objasní, z čeho pramení nedostatek peněz na nejdůležitější funkce státu a kde se vzalo dramatické zadlužení České republiky.
Nikdo za nic nemůže? Já když poslouchám kejhající husy typu Kalouska a M. Bartáka, o vinících jasno mám. A připadá mi, že policejní plukovníci se stále ještě docela flákají.
A poznámka nakonec. Od komentátorů v hlavních denících jsem si přečetl obavy, aby se nerozpadl politický systém a vedení státu opravdu nezůstalo na nikým nevolených policistech a státních zástupcích. Tak zaprvé, ten zlodějský systém sám podkopal svou legitimitu. Nikoho nevolíme, aby beztrestně kradl. A zadruhé, stále ještě nikdo neruší třetí oporu demokratického systému, tedy – věřme tomu – nezávislé soudy. A už je nejvyšší čas, aby začaly rozhodovat nejen o drobných zlodějích, ale také o miliardových defraudantech.
