Koho strašil předčasnými volbami? Sebe? Jestli ano, tak se mu to podařilo skvěle. Jen nechápu, proč si znovu a znovu zkouší hrát na chlapa.
Asi má nějaký komplex. Rád by byl kladným hrdinou, žene ho vize triumfu, jenže mu to vždy vydrží do první překážky. Pak bublina kašírovaného odhodlání splaskne.
Tím se stále chytá do vlastní pasti. Před mnoha lety prohlásil, že na funkci ministra vnitra, která mu byla nabídnuta, se udělá nebo oddělá. Načež se neprodleně podělal a funkci odmítnul. Od té doby je to permanentní stav.
Se siláckými postoji je takový člověk k smíchu. Podle přírodních zákonů by nikdy nemohl být vůdcem smečky. Svou tlupu by zákonitě vedl k porážce. S absencí autority by byl také snadným cílem vnitřních konkurentů.
Neříkám, že Nečas je úplně zlý. Ale měl dělat něco, kde není zapotřebí odvaha. Možná je na politiku málo nepoctivý, takže si neotevírá zadní vrátka. Jenže pak ustupuje jako kapitulant do nepřipravených pozic.
V tom se liší od Kalouska. Ten ani v tomto případě na rozdíl od Nečase nevyskakoval, že Karolína Peake musí dát dohromady nejméně desetičlenný poslanecký klub. Nedával ultimáta, na nichž si Nečas trhne ostudu. Zoufalec.
Nečas 19. dubna prohlásil: „Grémium ODS informovalo předsedy regionálních sdružení ODS o tom, že za řešení situace považuje jedině institucionální dohodu založenou na spolupráci tří poslaneckých klubů. Pokud by taková bezpečná většina nevznikla, je ODS připravena jít do předčasných voleb na konci června.“ Z toho vyplývá, že Peake by musela mít klub nejméně o 10 poslancích.
Navázal tak na své vyjádření z předchozího dne, kdy hřímal: „Nebudu-li mít nejpozději do pondělka k dispozici jasnou informaci, že vláda má tuto bezpečnou většinu, je správným řešením uspořádání předčasných voleb do Poslanecké sněmovny ještě v červnu letošního roku. ... Nepřistoupím na žádný způsob postupné agónie této vlády zmítající se v závislosti na tom, jak se vyspí jeden nebo dva poslanci či poslankyně, žádné těsné většiny sto jedna, sto dva, nic takového nemá smysl.“
V pondělí 23. dubna Nečas slevil: „V pátek zjistíme, jestli má vláda důvěru nebo ne, to je nejčistší řešení. Změnilo se to, že jsem dostal od paní vicepremiérky ujištění, že má deset podpisů.“ To je opravdu trapné.
Lépe si to uvědomíme podle komentáře Nečasova stranického kolegy Drobila: „Číslo jako takové není podstatné. Podstatné je, jací poslanci se za tou většinou nacházejí. ... Měli jsme tu stoosmnáctku, která byla považována za nejbezpečnější většinu od konce Klausovy vlády. Dopadlo to, jak to dopadlo. Bezpečná většina není o tom, jestli máte 102, 103 nebo 104 hlasů, ale jestli tu máte poslance, kteří jsou ochotni dýchat za koaliční program.“
Ha, takže žádný klub, žádná bezpečná většina, žádná instituciální podpora, ale jen toulaví ad hoc poslanci! Je třeba si uvědomit, že dokonce k podržení vlády bude stačit nadpoloviční většina přítomných poslanců, tedy klidně i méně než 101 poslanců. Vláda předpokládá, že si torzo Věcí veřejných nebude chtít vypustit rybník, který má životnost jen do voleb. A pak už tato vláda pod vedením „zásadového“ Nečase bude korumpovat jednotlivé poslance případ od případu a zákon od zákona. Doufám, že aspoň v případě církevních „restitucí“ se »koalice ochotných« nedá dohromady.
Už dnes v obecné rovině poslanci svou podporu podmiňují. Permanentní licitace se budou odbývat před každým hlasováním. Je to přesně to, co „suchý hadr“ Nečas nechtěl dopustit. Ale u takové vlády je nakonec nejlepší, když její předseda má ocas stažený mezi nohama, takže si vláda nebude tolik dovolovat. Kdyby tomu bylo tváří v tvář naštvanosti občanů jinak, svou arogancí by mohla vyvolat něco horšího než předčasné volby.
Myslím, že tolika prebendami a trafikami už stát nedisponuje, aby takto udržovaná vláda přežila ještě dva roky. Ale její agónie si ještě nějakou chvíli užijeme...
