Varoval jsem, aby se vyděračům neustupovalo. Na jedné straně lékaři již nemohou déle skrývat, že svými odchody blafují, na druhé straně zvyšují požadavky. Možné je to jen proto, že si vzali rukojmí: nejen pacienty, ale i celé zdravotnictví.
Hrají vabank. Ovšem tady by si měli normální lékaři uvědomit, že o existenci nehrají oni, leč jejich odboroví a profesní zástupci, kteří od začátku zvolili až morbidní formu protestu a nyní situaci ještě vyhrocují, ačkoliv jim vláda – podle mě chybně – začala ustupovat.
Ministr Heger stále jednal, jako by měl proti sobě profesní kolegy a snažil se o rozumný kompromis. Jenže to je chyba, když máte proti sobě vyděrače. Těm se nesmí ukázat slabost. Psal jsem o tom už v tomto článku: „Nechme lékaře vrátit se ke křížku“.
Když začal Engel a Kubek hrát především o svou existenci, která vůbec není závislá na pacientech, ale na parazitování na kolektivismu, začali používat nejzprofanovanější nátlakové metody odborářů. Když se chtěli zaštítit svým odborovým kolegou Štěchem, který je nějakým omylem předsedou Senátu, nepokrytě přiznali barvu. I o tom jsem už napsal blog: „Dovolávají se Štěcha. To už je s těmi doktory opravdu zle“.
Odboráři vždy při protestech chtějí způsobit škody, aby jejich hrozbou dosáhli svého. Jenže tady nejde ani tak o hmotné škody jako o zdraví lidí. Vystavování rodiček stresu, že budou mít problémy při porodu, je prostě nehumánní. A doslova mě děsí, že se našli lékaři, kteří podali kolektivně výpovědi i na jednotkách intenzivní péče pro nedonošené děti.
Jak se to slučuje s Hippokratovou přísahou? Považují se snad lékaři za srovnatelnou profesi s protestujícími dělníky? Proč pak chtějí čtyřnásobné platy? Já bych určitou profesní odpovědnost považoval za součást kvalifikace. Lékař, který hrozí, že nebude léčit, má prostě kvalifikační deficit. Může mu pacient plně důvěřovat? Proto jsem hodnotil ten vládní kompromis jako chybu: „Špatná zpráva (nejen) pro zdravotnictví: Vyděračům se ustupuje“.
Požadavek, aby v situaci, kdy někteří lékaři odejdou za lepším, ti ostatní dostali nadzákonné garance, že budou přijati zpět, je protismyslný. Znamená to, že zaměstnavatel by byl povinen právě ty horší lékaře nejen zaměstnat i proti svým zájmům, ale ještě jim za to připlatit. Jsou lékaři tak na štíru s logikou, že žádají nesplnitelné?
Jejich přístup k ostatnímu zdravotnickému personálu, zejména sestřičkám, už jen dokresluje, že možná i původně pochopitelné a u některých i zasloužené požadavky přerostly do čirého sobectví. Tak se děje vždy, když se jednotlivci skrývají za kolektivistické manýry a nerozlišuje se individuálně. To je kalná voda, v níž se pohybují tak rádi všichni lempli a pak ti, kteří si z kolektivismu chtějí udělat živnost.
Vláda by se měla inspirovat u Thatcherové a neustoupit. Vyděrači musí vědět, že buď vezmou výpovědi zpět, nebo pro ně nebude v českém zdravotnictví místo. Dále by vláda a možná i parlament měli urychleně projednat krizový scénář a možná i ve zrychleném řízení učinit zákonné kroky, aby zdravotnictví nezkolabovalo.
Nejhorší je, že pacienti už na tuto krizi doplatí tak či tak. Reforma, která z tohoto sporu může vzejít, totiž vůbec nebude vstřícná k zájmu potenciálních pacientů, jimiž jsme všichni. Také jsme všichni pojištěnci a už dnes je zřejmé, že za více peněz dostaneme méně muziky. Zdravotnictví však zůstane lukrativním kšeftem. Je to dáno tím, nemocných ubývat nebude, ale vzhledem k vývoji věkové struktury naopak. Navíc, když je pacient v ohrožení života, poptávka vždy převyšuje nabídku.
A co je vůbec nejstrašnější, je personální obsazení pojišťoven, které lékařům nakonec poskytuje i dobré záminky k protestům. Vrcholem všeho je skutečný kozel zahradníkem, kdy předsedou správní rady VZP je Marek Šnajdr. O něm jsem napsal z osobní zkušenosti článek: “Marek Šnajdr by neměl vyskakovat!“. Kdo jej nečetl, opravdu stojí za to se seznámit s tímto na farmacii napojeným šíbrem, který spravuje naše peníze v největší zdravotní pojišťovně.
Vypadá to, že bez defenestrace stonat vůbec nebude snadné.
