Bylo by to z louže pod okap a doufám, že to prezident republiky zatrhne. Důvody jsou v článku.
Petr Rafaj
Pana Rafaje jsem potkal poprvé někdy před dvanácti lety. V té době jsem dělal ředitele soukromé leasingové společnosti. Měli jsme tehdy mimo jiné leasing pro jednu dřevařskou firmu, která měla od nás pronajato vybavení pily v ceně přes 1 milión korun. Když přestali splácet, zjevil se pro nás neznámý pan Rafaj a začal vyjednávat, abychom zařízení přenechali nějaké firmě z okolí Třince. Nechtěl však, aby převzala závazky, jaké byly podle smlouvy, ale začal si diktovat podmínky.
Samozřejmě s těmito návrhy neuspěl, protože zařízení jsme kupovali pro klienta právě za sjednaných podmínek a nebylo možné ve prospěch třetí osoby leasingovou firmu poškodit. Snažil se nám vysvětlit, že jinak nedostaneme nic, ať jsme vděčni za jeho nabídku. Tehdy mě to zastihlo na dovolené a když jsem se vrátil, jednání jsem okamžitě utnul, k žádnému převodu práv nedošlo.
Poté a návazně na to se zjevil notoricky a nechvalně ve Frýdku - Místku známý komunistický právník a vysoce postavený úředník města, který tam přežil z bývalého režimu až dosud a tak se stal i pozdějším kolegou pana Rafaje na radnici. Ten nám přivedl bílého koně s naivním požadavkem, abychom na něj leasing převedli. Když jsme zjistili, co je zač a že firma je účelově založené sro., tak jsme s ním vyběhli.
To ale ještě není konec. Zjistili jsme, že náš nájemce, který přestal splácet a nakonec skončil v konkurzu, „prodal" resp. předal naše zařízení firmě, v níž byl zaměstnán právě pan Rafaj. Samozřejmě to skončilo trestním oznámením, v jehož průběhu část zařízení vrátili a část si byli nuceni odkoupit. Pan Rafaj si podle policejních protokolů nic nepamatoval, ačkoliv mám zdokumentováno, že při hovoru se mnou si záležitost vybavoval dobře. Ale to už seděl na radnici jako místostarosta a nehodilo se mu to do krámu.
Podruhé jsem se s panem Rafajem setkal, to už byl zástupcem starosty. Prodávali jsme tehdy naše pozemky významné nadnárodní společnosti za účelem stavby supermarketu. Po podpisu smlouvy za mnou přišel jejich zástupce, že jim pan Rafaj hodlá dělat potíže s územním rozhodnutím a podmiňuje to dohodou ohledně prodeje nějakých jiných našich pozemků vedlejší obci. Proběhlo jednání, které mám rovněž zdokumentováno. Při něm možnost obstrukcí potvrdil, přičemž zdůraznil svůj vliv. Vyjasnil jsem mu, že neudělá problém mi, ale investorovi. Já jsem proti každému náznaku vydírání alergický.
Po tomto extempore, nevím jak, ale nakonec investor dosáhl svého i bez mého přičinění. Připomnělo mi to situaci, kdy před nástupem pana Rafaje, v dobách kdy radnici ovládala ODS, dostal jiný investor (se stejnou nadnárodní matkou) zelenou ke stavbě supermarketu v blízkosti památkové zóny Zámeckého náměstí. Po nástupu ČSSD bylo pokračování v územním a stavebním řízení novou garniturou města nejdříve zpochybněno. Ale nakonec i přes velké protesty občanů města dosáhl řetězec svého, jen si to musel znovu „zařídit" s novým vedením.
Příznačné je, že v našem městě, kde poslanec Rafaj dělá stále člena Rady města, se nyní vyjevil skandál s účelovým rozdělováním stavebních zakázek, aby při jejich podlimitní výši mohly být oslovovány pouze spřízněné firmy. Místní tisk o tom podrobně referoval. Paradoxem je, že záležitosti kolem výběrových řízení by měly spadat právě do kompetence úřadu, kam by měl mít pan Rafaj namířeno.
Pro mě je pan Rafaj reprezentantem vyprázdněné politiky, která se dělá kvůli osobní kariéře a ekonomickému vlivu. Jako poslanec a nositel politiky je téměř neviditelný, ale jak vidno, zákulisní vliv je jeho silnou stránkou. Ale udělat kozla zahradníkem, to už by byl opravdu výsměch všemu.
Martin Pecina
Zajímavé je, že jeho předchůdce Martin Pecina je také znám z Frýdku - Místku, kde dělal ředitele Hutního projektu. Tento podnik byl zprivatizován lidmi kolem VÚHŽ (výzkumný ústav hutnictví a železa) s finančním zázemím bývalého vedení pivovaru Radegast a jeho privatizačního fondu. Tento podnik měl vždy dobré politické krytí.
O schopnostech pana Peciny jsem neslyšel nic lichotivého, zato se vyprávěly skazky o překupech a vymáhání pohledávek, na němž se podílel. Sám jsem se stal obětí zfalšovaného podpisu na uznání pohledávky, kterou soud nakonec neuznal. Tento bývalý zaměstnavatel pana Peciny byl dále známý tím, že jejich dceřiná společnost HP Construct, ačkoliv vždy měla více obecních zakázek, skončila za podivných okolností, které prošetřovala i policie (i když obviněn byl jiný vysoce postavený politik), také v konkurzu, který dosud neskončil.
Mezitím pan Pecina převlékl politický dres (původně ODS) a stal se náměstkem na ministerstvu průmyslu a obchodu (pravděpodobně s pomocí bývalého ministra Petra Lachnita z Ostravy), později šéfem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nyní to dotáhl díky politice až na ministra vnitra. A to přesto, že se v minulé funkci scházel tajně se soutěžitelem Babišem, radil hejtmanům, jak obejít zákon ve věci zdravotních poplatků a tak ovlivňoval veřejnou soutěž, nebo že veřejně obhajoval ČEZ ve věci tzv. šrotovného (kde býval členem dozorčí rady). Ve svých funkcích se podílel na procedurách kolem privatizace Vítkovic, dosud udržuje vztahy s panem Světlíkem, kterého přijal v doprovodu komunistického krajského radního pana Babky večer už na Ministerstvu vnitra.
Pan Pecina nám sdělil v jednom rozhovoru, že není žádné monstrum. Nedošlo mu ani to, že nemůže dělat jako ministr vnitra předsedu antimonopolního úřadu; chtěl to zvládat přes víkendy a konflikt zájmů si vůbec nepřipouštěl. Ne, není monstrum. Je jen kariéristou, který politiku bere jako výtah k funkcím, jichž by na základě jiných schopností nikdy nedosáhl. Vždyť si vezměme, jak mládeži, narušující mítinky ČSSD transparenty a vajíčky, spílal už jako ministr vnitra do nacistů. Byl jen přičinlivý a pokračuje v tom i nadále.
Politika jako kšeft a brána ke klientelismu
A to platí i o jeho potenciálním nástupci panu Rafajovi. Řekl bych, že tato změna na antimonopolním úřadu by znamenala, že z louže se přemístíme do kaluže pod okapem. Politika by se definitivně zvrhla v rozdělování prebend mezi soupeři, kteří se servou jen u voleb o rozsah příštího vlivu v ekonomice. Pak klidně jeden pan Podpůměrný nahradí jiného pana Průměrného, pokud se velké politické strany dohodnou na dělení kořisti.
