Pěkně pořadě. Nechceme Paroubka premiérem.

Snad to ODS nevzdala. Nejsem jejím voličem, ale vyklízet Paroubkovi pole by také nemusela. A vypadá to, že je Topolánek zcela paralyzoval. Navíc to, že iniciativu proti Paroubkovi představuje šíbr Šnajdr, je nejen příznačné, ale navýsost hloupé.

Zatímco Paroubek, před pár měsíci pomalu odepisovaný i vlastními straníky, se za zpěvu normalizačních písní chystá zavést pořádek dle Peciny, stabilitu dle Fica a klid na práci dle Jakeše, vynoří se Topolánek iracionálně jen tehdy, když chce pravici připravit o další voliče.

Onehdy jsem si mohl hlavu ukroutit. Paroubek se chopil dalšího velkého populistického tématu, a to poplatků zdražujících energie a telekomunikační služby. Je to chytrý tah, protože snížení cen by přivítali všichni. Pak se na obrazovce mihnul Topolánek s nerudným výrazem a místo aby kontroval tím, že tyto poplatky rostly už za vlád sociální demokracie bez jejich povšimnutí, začal blábolit jakési pravicové fráze o totalitních manýrech.

Voliči si museli říci, že ten člověk preferuje monopoly před občany. Ačkoliv už toho furianta nemohu vystát, nemám z tohoto hloupého počínání radost. Od doby, co tomuto člověku vzali vysněnou evropskou hračku, tak podělal, co se podělat dalo. A nebojím se ho označit za hlavní důvod předpokládaného vítězství socanů, na něž se tak Paroubek třese. Mnoho voličů hodí hlas Paroubkovi, aby potrestali Topolánka. Ale měli by si uvědomit, že nejvíce potrestají sebe, protože žádné sliby Paroubek ani dodržet nikdy nezamýšlel (viz předčasné volby, Janotův balíček, Pecinova kandidatura z nestranické vlády, podraz na Zubovou).

Paroubka bude muset potrestat jeho pýcha, která předchází pád. Naparuje se jak krocan, nechal si vybělit bradavici, načernit vlas, vyretušovat fotografie, navléci hokejový dres s oranžovou šálou a cítí se jak Berlusconi s čerstvou kšticí a předplacenou milenkou. Nebo jako Mussolini?

My bychom si ale měli uvědomit, že než Berlusconi takto zblbnul, dokázal vydělat peníze podnikáním. To Paroubek jen politikou. A pokud se dostal na dostřel veřejným penězům, byly z toho vždy jen škody. Od restaurací a jídelen, přes Magistrát hlavního města Prahy až po vládu. Ne nadarmo je považován za největšího ekonoma-šprýmaře se specializací na devizové operace.

Že by mohl tento člověk řídit zemi právě v době krize? Opravdu by si to příznivci ČSSD mohli přát? Jaký by asi byl sociální stát, který by byl zatížen všemi Paroubkovými sliby, které se navzájem vylučují, a „odborníky“ typu Škromacha, Sobotky, Urbana a Zaorálka? Někteří už svou kvalifikaci vyplývající ze stranické knížky prokázali v praxi, jako třeba Kohout při trapasu v souvislosti s kanadskými vízy. Jiní jako Pecina zase ani příliš neskrývají, že pro kariéru udělají cokoliv.

Vracím se znovu k Paroubkovi, protože tento pán by měl být prohlédnut minimálně psychologem. Copak je lidské o sobě v nejateističtější zemi tvrdit, že cítí pověření od Nejvyšší bytosti? Je normální se odvolávat na Marťany, když sám někdy působí jako mimozemšťan z planety, kde létají pečení holubi přímo do pusy a kde se za hostiny neplatí? Není až chorobné hovořit o své straně jako o nejzářivější hvězdě? To všechno s dikcí, jako by Miroslav Štěpán neblahé paměti hovořil přes firemní amplióny v předrevoluční ČKD.

Nesmíme zapomenout ani na to, že v normální zemi by politika odrovnalo, kdyby se na křtu jeho knihy postříleli dva jeho kamarádi. Ostatně odrovnat ho měl už ten růžovoučký svetýrek marně skrývající bachor, knihu a možná i čepec.Takovou urážku vkusu by měl každý volič brát vážně, protože to kteroukoliv osobnost a chlapa zvláště musí zcela diskvalifikovat. Tohleto by ani Škromach se sebou neudělal.

Vylučuji, že by se tento normalizační kádr mohl stát prezidentem. A to dokonce ani tehdy, kdyby před tím varovali Topolánek s manželkou a Šnajdrem, což mu přidává body. To by Nejvyšší bytost České republice neudělala. Tři roky je dost dlouhá doba k tomu, aby se situace zvrátila.

Víte, co je nejhorší? Že nejbezpečnější cestou k vyloučení Paroubka ze hry o prezidentský stolec by bylo, kdyby se předtím stal premiérem. Myslím si totiž, že v této tragické konstelaci, která by následovala, by Mezinárodní měnový fond s jeho kandidaturou tvrdě nesouhlasil. A důchodci by proklínali vzpomínku na „třináctý důchod“.