V době, kdy nás dosud chrání před světovou krizí, v níž padají burzy, banky i celé státy, jen naše koruna, navrhuje:
- přijetí eura a tak i prostřednictvím evropských fondů přimknutí k EU v recesi
- více socialismu (progresivní zdanění, podpora bydlení, přidání státním zaměstnancům)
- populistická opatření (cena PHM, podbízení zemědělcům, zásahy proti řetězcům).
Ten člověk, nejenže pozbyl poslední zbytky rozumu a zcela se zdiskreditoval, on nechápe vážnost situace, jinak by si na děsivých poměrech světové finanční krize neohříval předvolební polívčičku. Zapomněl dodat, když teď chce podporovat drobné podnikání, že tady natahal prostřednictvím pobídek automobilky, které krize zasáhne především.
Musím se od něj co nejrozhodněji distancovat. On ve svém článku "Krize není papírový tygr", který vyšel včera 7. října v Právu, nepožadoval ještě vládní záruku vkladů. Já jsem tak učinil včera ve svém blogu "Došlo vládě, že jsme ve finanční válce?", protože je třeba si říci, že světová krize nezná hranic, důvěra střadatelů není nekonečná, hotovosti v principu není nikdy dost (v situaci, kdy peníze jsou generovány úvěry) a především proto, že některé okolní státy již k tomu přikročily. Další důvody jsem popsal právě v článku.
Je třeba si uvědomit, že státní garance, třeba jen verbální, neznamenají, že stát bude něco platit, naopak. Je to prevence před zhroucením systému, což by vyšlo mnohem dráž. Ne, nebyl by to v této chvíli socialismus, ale sebezáchovný reflex. Tady už přece nejde o jednotlivou banku, která hospodařila nezodpovědně. Krach první banky by vyvolal nezvládnutelnou řetězovou reakci. Tady jde o to, aby se právě ten požár nerozšířil k nám. Pak žádné úhrady státu nebudou zapotřebí. Naopak na troskách bankovního systému by došlo i ke zhroucení celého finančního systému, státní rozpočet nevyjímaje. Proto oprávněně kritizuji Kalouskovo lavírování. Čím později se vláda odhodlá učinit nevyhnutelné, tím méně škod vznikne.
Nechci vzbuzovat paniku, jen pomoci vyprovokovat předvídavé chování vlády v době, kdy je situace relativně klidná. Ale to se začíná měnit. Je to vidět i na tom, že se toho, ale až po napsání svého článku, chopil také Paroubek. Od jeho populisticko-socialistické medicíny se však musím s odporem distancovat.
